Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Narozdíl od tebe jsem přišla o panenství až v jednadvaceti, slečinko!

8. 03. 2017 11:33:11
Chodila jsem s tím klukem půl roku. Kradené polibky ve vlahých podvečerních hodinách, kdy od rybníka bylo slyšet kuňkání žab.

*

Bylo mu dvacet a mě šestnáct a půl. V ničem na mě nespěchal. Přibližovali jsme se k sobě pomalu a opatrně. Procházky, polibky, tvář ukrytá na jeho zeleném rameni. Doma jsem se nemohla svěřit ani klice od dveří.

Macecha například ani o menstruaci nikdy nemluvila. O sexu už vůbec ne. Táta byl podobně nevhodně nesdílný. S babičkou se na to téma taky nedalo mluvit.

Jediný "zdroj" byly knihy a kámošky. Bylo to na houbeles. S očima navrch hlavy jsem poslouchala ty jejich vyprávěnky a dělala, že jsem nad věcí. Že to je normálka. Mluvit o sexu.V duchu rudá až za ušima.

Pavel si mě vyhlídnul, když jsem kamarádku doprovázela za jejím milým vojáčkem do kasáren. Aby tam chudák nešla sama. Já měla pověst, že se mnou nehne ani kámen - každého jsem pohotově odpálkovala. Čekávala jsem na ní na lavičce před vrátnicí a četla knížku.

S Pavlem to bylo jinak. Žádné "Slečno, nešla byste na kafe?" nebo tak něco. Upíral na mě ty svoje oříškový oči a jen se tak jemně uculoval. Koukal mi do očí a já neuhnula. Dívala jsem se. Ostře a zpříma. V duchu jsem si říkala "To víš, uhnu očima a začneš slečnovat a kafovat. Tůdle!"

Culil se na mě a díval asi dvakrát v jednom týdnu. Pak na bráně neměl nějaký čas službu. Cesta na autobusák v onom městě, vedla kolem kasáren. A jak si to tak jeden pátek plouhám s brašnou na rameni ke stanovišti busu, Pavel se vynoří z brány, vkročí mi do cesty a vrazí do ruky lístek. A zase zmizí.

Cestou v autobuse jsem žmoulala v ruce lístek. Stálo na něm "Moc se mi líbíš. Jen se ti to bojím říct. Vlastně všichni kluci se tě tak trochu bojí. Ale za tou tvojí hubatostí je určitě fajn holka. Kdybys měla chuť zajít na kafe, budu moc rád. Pavel"

Viděla jsem v duchu ty jeho oči a úsměvy. Docvaklo mi, že to asi nebude žádný raubíř. Žádné "napsat dva dopisy a pic další holku". To jsem od holek slýchala každou chvíli. Seznámili se, napsali si dva dopisy a rozešli se. Buď si našel on nějakou a nebo ona potkala jiného.

Tak jsem na to kafe šla. I na procházku. Než mě vzal za ruku, chvíli to trvalo. Já plachá, ale hubatá aby to nebylo poznat. On laskavě nesmělý. Dvojka k pohledání. Byl to můj první kluk a moje první láska. Něco na tom bude, že žena na prvního kluka nikdy nezapomene. Do jisté míry.

Půl roku sladkých večerů, kdy směl z kasáren ven. Probrouzdali jsme kilometry trávou, obešli známá místa ruku v ruce, seděli na lavičce... Věděli jsme, že se chceme o něco víc. Po půl roce, se stalo...

Budu teď podobně nesdílná, skoro jako moje rodina, když jsem zkrátka nějaké informace potřebovala, ale ony nebyly sděleny. Nebudu popisovat jak kde a co. Jen to, že byl zodpovědný a měl kondom. A ještě chtěl být si jist, že nedošlo k otěhotnění. Tak jsem mu psala dopis.

Ten dopis, rozepsaný, uložený v mém šuplíku, "náhodou našla" macecha. A oznámila mi "Nechci být impertinentní, ale narozdíl od tebe jsem přišla o panenství až v jednadvaceti, slečinko!"

Osoba, která se o mě nezajímala, dokud jsem potřebovala čerpat rady do života, mě teď chce poučovat? Aby mi dokázala svou nadřazenost? A mou nízkost? Vadilo jí víc to, že jsem se milovala s milovaným chlapem nebo to, že to bylo "tak brzy"? Byla jsem jedna z posledních ve třídě, která "to ještě neměla za sebou".

*

Od té doby jsem měla jasno ve dvou věcech. Tou první bylo to, že pro mou rodinu neexistuje nic soukromého. A druhá věc, že pokud potřebuju radu, musím si poradit sama.

Musela jsem ke spoustě věcí dozrát. Třeba k tomu, že i o zdánlivě přízemních a naturálních tématech, jako je například sex, se má zkrátka mluvit. Co nejotevřeněji to jde.

V době, kdy nebylo respektováno mé vlastní soukromí, jsem pochopila, že respektovat soukromí druhých, je nezbytné. Proto dost často nepokládám otázky i když se to čeká. Spíš nechám lidi aby mi sami řekli to, co chtějí abych věděla. Jen to, co mi chtějí odhalit a svěřit.

*

...životní poučení pro mně?

Nečiň druhým to, čeho nechceš aby se na tobě dopouštěli oni...

*

Autor: Jana Slaninová | středa 8.3.2017 11:33 | karma článku: 28.44 | přečteno: 2064x

Další články blogera

Jana Slaninová

Manžel mě dneska pohřbil

"Ženo, mě se zdálo, že jsi měla blogerskej pohřeb." oči jsem měla navrch hlavy a asi i blbě slyšim. "Cooooo?! Co to meleš?!" "No. Úplně normálně jsi si lehla na Staromáku na lavičku, usnula a umřela. No neni to hezký?"

25.9.2017 v 21:39 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 363 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět dobrých důvodů proč vstoupiti do stavu manželského

Jo, všechno o tom už bylo napsáno, řečeno, zdokumentováno. Jeden čas jsem byla zavilou nepřítelkyní stavu manželského. Ale... Znám pět skutečně dobrých důvodů, proč se mají lidi vzít když už spolu chtějí žít.

24.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 20.05 | Přečteno: 839 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 25.77 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Jonák

Nůžky a obvaz jsou stejně důležité jako brzdy, aneb proč STK nedává smysl

Jednou za čas musí auto na STK. Na základě toho se rozhodne, zda můžete i nadále jezdit na silnicích nebo ne. Technický stav má ale stejnou váhu jako jeden obvaz v lékárničce.

25.9.2017 v 22:44 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jana Slaninová

Manžel mě dneska pohřbil

"Ženo, mě se zdálo, že jsi měla blogerskej pohřeb." oči jsem měla navrch hlavy a asi i blbě slyšim. "Cooooo?! Co to meleš?!" "No. Úplně normálně jsi si lehla na Staromáku na lavičku, usnula a umřela. No neni to hezký?"

25.9.2017 v 21:39 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 233 | Diskuse

Libuse Palkova

Mimomanželské vztahy

Jak jsme probrali v předchozím blogu, ne každé manželství se musí vydařit. A to každý pak řeší po svém. Někdo drasticky rozvodem, jiný si pořídí milence či milenku, zkrátka každý má svůj recept, jak přežít a vydržet.

25.9.2017 v 20:26 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 635 | Diskuse

Jan Pražák

Proč má obyčejná rýmička na nás muže tak zničující účinky

„Ten můj má už zase smrtelnou mužskou nemoc na sedum písmen. Celej víkend proležel na gauči, smrkal, prskal, skučel a chtěl po mně, abych ho krom veškerý práce na domácnosti pořád obskakovala.“

25.9.2017 v 20:01 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 431 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Karlštejn po 30 letech

Majestátní hrad Karlštejn pamatuje mnoho, gotickou výstavbu, renesanční dostavbu, rozsáhlou rekonstrukci architekta Josefa Mockera v 19. století.

25.9.2017 v 13:34 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 418 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 20.79 Průměrná čtenost 893

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.