Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem chlapečkovi s ovázanýma ušima vypila džus

11. 03. 2017 18:32:27
Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela.

*

Ne každý má štěstí na milující a vnímavé rodiče. Můj táta byl věčně v práci a macecha mě moc nehýčkala. Proč taky. Její jsem nebyla a stačí přeci aby dítě nemělo hlad a nechodilo špinavé. Aby sousedi nepomlouvali.

Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela. Když už si toho, že jsem zelená, chodím v předklonu a zvracím skoro po každém jídle, všiml táta, macecha reagovala "Zvrací schválně, mám ji prokouknutou."

Tak jsem byla prokouknutá. Ale Bohové Všehomíra se mnou ještě měli plány. Ještě se umírat nebude. Ségra měla jít na kontrolu po penicilinu. Táta mě tedy vzal k doktorovi taky. Pro sichr. Co kdyby náhodou.

Doktor prohlédl ségru zběžně a pak se jal vyšetřit mně. Jakmile mi prohmatal břicho, změřil teplotu v konečníku, začal nebývalý cirkus.

"Ta holka už dávno měla být v nemocnici, to si u vás nikdo nevšiml, že je jí blbě?!" Táta jen nesměle namítnul "Ale manželka si myslela, že to jen hraje." Doktor na tátu ještě chvilku huboval mezi vyplňováním lejstra pro nemocnici a jelo se rovnou tam. Táta trval na tom, že mě tam odveze.

Odvezl. Jenomže v té nemocnici byl menší problém. Přijali mně. Vyšetřili. A hned převoz v noci z Plané do Mariánek. Do Mariánských Lázní, přesněji řečeno. V Plané jim chyběl anesteziolog a mě měli operovat co nejdřív. V Mariánkách mě pod kudlu vzali hned ráno.

Navlékli na mně andělíčka, položili na jezdící postel, vrazili do zadku injekci a dovezli na sál. Tam svítilo hodně světel. Asi na uvítanou. Pan doktor mi uvázal jednu ruku a pak druhou. Do levé mi dali silnou jehlu a já měla počítat kapky. Pálily mě oči, tak jsem je zavřela. Někdo mě šimral na břiše a byl cítit jód.

Potom nic. Probudila jsem se na posteli v pokoji, kde bylo šest míst. U každé železné postele byl plechový otlučený stolek. Na mém stolku ležela plastová nádobka. Pod hlavou, kde měl být polštář nebylo nic. Mžourala jsem očima a bylo mi zle. Přišla sestřička. Taková bílo modrá víla.

Pohladila mě po hlavě a řekla "Pozvracela jsi si polštář, za chvíli ti přinesu jiný. Kdybys ještě potřebovala zvracet, tak tady do té ledvinky." Ukázala na tu bílou nádobku na stolku. "A nevstávej, kdyby se ti chtělo na záchod, tak tady tím tlačítkem si na nás zazvoníš, doneseme ti mísu."

Mísa. Zážitek sám o sobě. Smaltovaný bílý plech. Šup s ním pod deku. Studí. Mám pocit, že si čůrám do postele. Navíc jsou i ostatní postele obsazené dětskými pacienty a všech pět jich s napětím čeká, jak to dopadne. Děs.

Od dne operace, mám horečky. Když nepolevují, rozhoduje se lékař o nasazení pendaponu. Injekce. Píchání do těla nesnáším tak, že na mě poprvé sestra musí až klečet. Píchne do zaťatého zadku a já řvu. Když na mě jdou s další injekcí, chci se prát. Je u toho vrchní sestra. Chvilku mi mluví do duše a říká "Když ten zadek povolíš a budeš dýchat zhluboka, nebude tě to tak bolet."

Zkouším její návod a je to vážně lepší. O dost. Stále mám ještě horečku. Je to třetí den od operace. Zvracím, nejím. Jen piju. Hodně. Všechno, co mi přinesou. Vedle mé postele se vystřídali pacienti. Holčičku (taky po slepáku) si rodiče odvezli. Leží tam kluk se zafačovanou hlavou.

Rozpraskanými rty cedím otázku

- "Co máš s hlavou?"

- "S hlavou nic. Měl jsem vodstátý uši. Skoro jako slon. Tak mi je naši nechali přišít."

- "A bolí to?" "

- "Když si na to nelehnu, tak ne."

Malý slon po operaci, byl gentleman. Nosil mi čaj a snažil se mě bavit. Půjčil mi knihu Neználek ve Slunečním městě. A povídal si se mnou.

- "Víš, že si sestry na chodbě o tobě povídaly? Že tě prej přivezli skoro pozdě. Prej máš blbou matku."

- "To není matka. Mám macechu." skoro se mi skutálela slza.

- "Bych jí seřval. By koukala! Tě mohla zabít, si myslim!"

Přijeli mu rodiče. A přivezli pomeranče a džusy. Hladili ho po té jeho zafačované hlavě a říkali, že už brzy půjde domů. Mně navštěvovali jen doktoři při vizitě a sestry s injekcemi a čajem. Stále jsem nejedla a jen pila jako duha.

- "Tady máš ještě čaj. Já už jdu spát. Dobrou. A kdybys měla žízeň, tak se napij džusu, jeden mi taťka votevřel. Já ho nerad. Ale naši mi ho nutí. Prej je to zdravý."

A já nespala a pila. Čaj. Pak už nebyl čaj. Byl džus. Poslední žíznivá noc, během které jsem vypila Ládíkovi celý jeden džus. S každým douškem to bylo nějak lepší. Hladil mě uvnitř horečnatého těla a chladil. Taky jsem si představovala, že mi džus přinesla moje maminka a táta ho pro mě otevřel...

*

Dodnes mi džus v horečce pomáhá.

Tak díky, malý rytíři Slone Ládíku.

Za tu laskavost k neznámé holce.

*

Autor: Jana Slaninová | sobota 11.3.2017 18:32 | karma článku: 25.82 | přečteno: 701x

Další články blogera

Jana Slaninová

Manžel mě dneska pohřbil

"Ženo, mě se zdálo, že jsi měla blogerskej pohřeb." oči jsem měla navrch hlavy a asi i blbě slyšim. "Cooooo?! Co to meleš?!" "No. Úplně normálně jsi si lehla na Staromáku na lavičku, usnula a umřela. No neni to hezký?"

25.9.2017 v 21:39 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 363 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět dobrých důvodů proč vstoupiti do stavu manželského

Jo, všechno o tom už bylo napsáno, řečeno, zdokumentováno. Jeden čas jsem byla zavilou nepřítelkyní stavu manželského. Ale... Znám pět skutečně dobrých důvodů, proč se mají lidi vzít když už spolu chtějí žít.

24.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 20.05 | Přečteno: 839 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 25.77 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Jonák

Nůžky a obvaz jsou stejně důležité jako brzdy, aneb proč STK nedává smysl

Jednou za čas musí auto na STK. Na základě toho se rozhodne, zda můžete i nadále jezdit na silnicích nebo ne. Technický stav má ale stejnou váhu jako jeden obvaz v lékárničce.

25.9.2017 v 22:44 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jana Slaninová

Manžel mě dneska pohřbil

"Ženo, mě se zdálo, že jsi měla blogerskej pohřeb." oči jsem měla navrch hlavy a asi i blbě slyšim. "Cooooo?! Co to meleš?!" "No. Úplně normálně jsi si lehla na Staromáku na lavičku, usnula a umřela. No neni to hezký?"

25.9.2017 v 21:39 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 233 | Diskuse

Libuse Palkova

Mimomanželské vztahy

Jak jsme probrali v předchozím blogu, ne každé manželství se musí vydařit. A to každý pak řeší po svém. Někdo drasticky rozvodem, jiný si pořídí milence či milenku, zkrátka každý má svůj recept, jak přežít a vydržet.

25.9.2017 v 20:26 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 635 | Diskuse

Jan Pražák

Proč má obyčejná rýmička na nás muže tak zničující účinky

„Ten můj má už zase smrtelnou mužskou nemoc na sedum písmen. Celej víkend proležel na gauči, smrkal, prskal, skučel a chtěl po mně, abych ho krom veškerý práce na domácnosti pořád obskakovala.“

25.9.2017 v 20:01 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 431 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Karlštejn po 30 letech

Majestátní hrad Karlštejn pamatuje mnoho, gotickou výstavbu, renesanční dostavbu, rozsáhlou rekonstrukci architekta Josefa Mockera v 19. století.

25.9.2017 v 13:34 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 418 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 20.79 Průměrná čtenost 893

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.