Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem chlapečkovi s ovázanýma ušima vypila džus

11. 03. 2017 18:32:27
Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela.

*

Ne každý má štěstí na milující a vnímavé rodiče. Můj táta byl věčně v práci a macecha mě moc nehýčkala. Proč taky. Její jsem nebyla a stačí přeci aby dítě nemělo hlad a nechodilo špinavé. Aby sousedi nepomlouvali.

Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela. Když už si toho, že jsem zelená, chodím v předklonu a zvracím skoro po každém jídle, všiml táta, macecha reagovala "Zvrací schválně, mám ji prokouknutou."

Tak jsem byla prokouknutá. Ale Bohové Všehomíra se mnou ještě měli plány. Ještě se umírat nebude. Ségra měla jít na kontrolu po penicilinu. Táta mě tedy vzal k doktorovi taky. Pro sichr. Co kdyby náhodou.

Doktor prohlédl ségru zběžně a pak se jal vyšetřit mně. Jakmile mi prohmatal břicho, změřil teplotu v konečníku, začal nebývalý cirkus.

"Ta holka už dávno měla být v nemocnici, to si u vás nikdo nevšiml, že je jí blbě?!" Táta jen nesměle namítnul "Ale manželka si myslela, že to jen hraje." Doktor na tátu ještě chvilku huboval mezi vyplňováním lejstra pro nemocnici a jelo se rovnou tam. Táta trval na tom, že mě tam odveze.

Odvezl. Jenomže v té nemocnici byl menší problém. Přijali mně. Vyšetřili. A hned převoz v noci z Plané do Mariánek. Do Mariánských Lázní, přesněji řečeno. V Plané jim chyběl anesteziolog a mě měli operovat co nejdřív. V Mariánkách mě pod kudlu vzali hned ráno.

Navlékli na mně andělíčka, položili na jezdící postel, vrazili do zadku injekci a dovezli na sál. Tam svítilo hodně světel. Asi na uvítanou. Pan doktor mi uvázal jednu ruku a pak druhou. Do levé mi dali silnou jehlu a já měla počítat kapky. Pálily mě oči, tak jsem je zavřela. Někdo mě šimral na břiše a byl cítit jód.

Potom nic. Probudila jsem se na posteli v pokoji, kde bylo šest míst. U každé železné postele byl plechový otlučený stolek. Na mém stolku ležela plastová nádobka. Pod hlavou, kde měl být polštář nebylo nic. Mžourala jsem očima a bylo mi zle. Přišla sestřička. Taková bílo modrá víla.

Pohladila mě po hlavě a řekla "Pozvracela jsi si polštář, za chvíli ti přinesu jiný. Kdybys ještě potřebovala zvracet, tak tady do té ledvinky." Ukázala na tu bílou nádobku na stolku. "A nevstávej, kdyby se ti chtělo na záchod, tak tady tím tlačítkem si na nás zazvoníš, doneseme ti mísu."

Mísa. Zážitek sám o sobě. Smaltovaný bílý plech. Šup s ním pod deku. Studí. Mám pocit, že si čůrám do postele. Navíc jsou i ostatní postele obsazené dětskými pacienty a všech pět jich s napětím čeká, jak to dopadne. Děs.

Od dne operace, mám horečky. Když nepolevují, rozhoduje se lékař o nasazení pendaponu. Injekce. Píchání do těla nesnáším tak, že na mě poprvé sestra musí až klečet. Píchne do zaťatého zadku a já řvu. Když na mě jdou s další injekcí, chci se prát. Je u toho vrchní sestra. Chvilku mi mluví do duše a říká "Když ten zadek povolíš a budeš dýchat zhluboka, nebude tě to tak bolet."

Zkouším její návod a je to vážně lepší. O dost. Stále mám ještě horečku. Je to třetí den od operace. Zvracím, nejím. Jen piju. Hodně. Všechno, co mi přinesou. Vedle mé postele se vystřídali pacienti. Holčičku (taky po slepáku) si rodiče odvezli. Leží tam kluk se zafačovanou hlavou.

Rozpraskanými rty cedím otázku

- "Co máš s hlavou?"

- "S hlavou nic. Měl jsem vodstátý uši. Skoro jako slon. Tak mi je naši nechali přišít."

- "A bolí to?" "

- "Když si na to nelehnu, tak ne."

Malý slon po operaci, byl gentleman. Nosil mi čaj a snažil se mě bavit. Půjčil mi knihu Neználek ve Slunečním městě. A povídal si se mnou.

- "Víš, že si sestry na chodbě o tobě povídaly? Že tě prej přivezli skoro pozdě. Prej máš blbou matku."

- "To není matka. Mám macechu." skoro se mi skutálela slza.

- "Bych jí seřval. By koukala! Tě mohla zabít, si myslim!"

Přijeli mu rodiče. A přivezli pomeranče a džusy. Hladili ho po té jeho zafačované hlavě a říkali, že už brzy půjde domů. Mně navštěvovali jen doktoři při vizitě a sestry s injekcemi a čajem. Stále jsem nejedla a jen pila jako duha.

- "Tady máš ještě čaj. Já už jdu spát. Dobrou. A kdybys měla žízeň, tak se napij džusu, jeden mi taťka votevřel. Já ho nerad. Ale naši mi ho nutí. Prej je to zdravý."

A já nespala a pila. Čaj. Pak už nebyl čaj. Byl džus. Poslední žíznivá noc, během které jsem vypila Ládíkovi celý jeden džus. S každým douškem to bylo nějak lepší. Hladil mě uvnitř horečnatého těla a chladil. Taky jsem si představovala, že mi džus přinesla moje maminka a táta ho pro mě otevřel...

*

Dodnes mi džus v horečce pomáhá.

Tak díky, malý rytíři Slone Ládíku.

Za tu laskavost k neznámé holce.

*

Autor: Jana Slaninová | sobota 11.3.2017 18:32 | karma článku: 25.16 | přečteno: 676x

Další články blogera

Jana Slaninová

Borec na poště. Vlastně dva borci. Jeden s velkým a druhý s malým

Hromadné podání má různé nevýhodné výhody. Je možnost delší dobu pozorovat děje před i za přepážkou. A díky tomu jsem poznala dva borce. Jednoho s velkým a jednoho s malým.

28.3.2017 v 21:26 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 576 | Diskuse

Jana Slaninová

Co je vlastně Pravda?

Dnes se Pravdou nazývá mnohé. A může to i být skutečnost, fakt. Tedy Pravda. Z mého hlediska ta moje Pravda končí tam, kde začíná jiný úhel pohledu - Pravda z pohledu toho druhého.

27.3.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.99 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jana Slaninová

Ti zatrachtilí hormouni!

Kroutí se ve mně cosi jako klubko hadů, které mě zobe do osrdí a způsobuje křeče tam, kde jindy byl klid. Nejraděj bych sebe sama kopla do zádi až bych popojela jako loď spuštěná prvně na vodu.

27.3.2017 v 8:15 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 322 | Diskuse

Jana Slaninová

Kilo a půl kočičího? Ano, prosím

Můžu být vorvaná jak předvolební plakát, ale jak si dám kilo a půl kočičího, jsem v relaxačním modu. Zejména napětí šíje a smrtelná únava z lidí, opadají. Motorek mi jede v náručí a tlapky mi masírují hrudník v rytmu srdce.

24.3.2017 v 18:19 | Karma článku: 23.29 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Někde tam za smrtí se asi mluvit nemusí

Některé ženy se v důchodovém věku vrhnou na ezoteriku, další vplují jako dobrovolnice do sfér charity, jiné se plně věnují vnoučatům. Moje máma se vrhla na pohřebnictví...

29.3.2017 v 9:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Zuzana Hanušová

Chcete-li něco, nalakujte si nehty ...

... aneb je hloupost si myslet, že šaty NEdělají člověka ;) Dělají a pokrytcem je spíše ten, kdo si to neumí přiznat.

29.3.2017 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 |

Karel Světnička

Je Andrej Babiš skrytý fašoun a nácek?

Otevřený dopis k cenzuře textů zmiňujících se o zločinech komunismu a holocaustu a či o podivnostech kolem dotací Evropské unie. Stalo se tak v Babišově idnes.cz Co je pravou příčinou, že někomu zmínka o těchto zločinech mu vadí?

29.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 199 | Diskuse

Petr Nevěčný

"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" řval průkopník občanských práv.

Takto prý motivoval své vojáky pruský král Bedřich Veliký (Friedrich II. der Große) v bitvě u Kolína (1757), jedné ze tří, které prohrál. Dalších 12 bitev, ve kterých osobně velel, však vyhrál a je proto považován za skvělého

28.3.2017 v 20:17 | Karma článku: 19.85 | Přečteno: 575 | Diskuse

Karel Trčálek

Je pan Alexandr Tomský opravdu mediální obluda kvůli kritice islámu?

Schválně se zeptejte pan Tomského, jestli mne zná. Vsadím se, o co chcete, že ne! Mraveneček se pustil do lva, hehe!

28.3.2017 v 17:13 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 1028 | Diskuse
Počet článků 330 Celková karma 17.77 Průměrná čtenost 733

JSEM...

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.