Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem chlapečkovi s ovázanýma ušima vypila džus

11. 03. 2017 18:32:27
Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela.

*

Ne každý má štěstí na milující a vnímavé rodiče. Můj táta byl věčně v práci a macecha mě moc nehýčkala. Proč taky. Její jsem nebyla a stačí přeci aby dítě nemělo hlad a nechodilo špinavé. Aby sousedi nepomlouvali.

Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela. Když už si toho, že jsem zelená, chodím v předklonu a zvracím skoro po každém jídle, všiml táta, macecha reagovala "Zvrací schválně, mám ji prokouknutou."

Tak jsem byla prokouknutá. Ale Bohové Všehomíra se mnou ještě měli plány. Ještě se umírat nebude. Ségra měla jít na kontrolu po penicilinu. Táta mě tedy vzal k doktorovi taky. Pro sichr. Co kdyby náhodou.

Doktor prohlédl ségru zběžně a pak se jal vyšetřit mně. Jakmile mi prohmatal břicho, změřil teplotu v konečníku, začal nebývalý cirkus.

"Ta holka už dávno měla být v nemocnici, to si u vás nikdo nevšiml, že je jí blbě?!" Táta jen nesměle namítnul "Ale manželka si myslela, že to jen hraje." Doktor na tátu ještě chvilku huboval mezi vyplňováním lejstra pro nemocnici a jelo se rovnou tam. Táta trval na tom, že mě tam odveze.

Odvezl. Jenomže v té nemocnici byl menší problém. Přijali mně. Vyšetřili. A hned převoz v noci z Plané do Mariánek. Do Mariánských Lázní, přesněji řečeno. V Plané jim chyběl anesteziolog a mě měli operovat co nejdřív. V Mariánkách mě pod kudlu vzali hned ráno.

Navlékli na mně andělíčka, položili na jezdící postel, vrazili do zadku injekci a dovezli na sál. Tam svítilo hodně světel. Asi na uvítanou. Pan doktor mi uvázal jednu ruku a pak druhou. Do levé mi dali silnou jehlu a já měla počítat kapky. Pálily mě oči, tak jsem je zavřela. Někdo mě šimral na břiše a byl cítit jód.

Potom nic. Probudila jsem se na posteli v pokoji, kde bylo šest míst. U každé železné postele byl plechový otlučený stolek. Na mém stolku ležela plastová nádobka. Pod hlavou, kde měl být polštář nebylo nic. Mžourala jsem očima a bylo mi zle. Přišla sestřička. Taková bílo modrá víla.

Pohladila mě po hlavě a řekla "Pozvracela jsi si polštář, za chvíli ti přinesu jiný. Kdybys ještě potřebovala zvracet, tak tady do té ledvinky." Ukázala na tu bílou nádobku na stolku. "A nevstávej, kdyby se ti chtělo na záchod, tak tady tím tlačítkem si na nás zazvoníš, doneseme ti mísu."

Mísa. Zážitek sám o sobě. Smaltovaný bílý plech. Šup s ním pod deku. Studí. Mám pocit, že si čůrám do postele. Navíc jsou i ostatní postele obsazené dětskými pacienty a všech pět jich s napětím čeká, jak to dopadne. Děs.

Od dne operace, mám horečky. Když nepolevují, rozhoduje se lékař o nasazení pendaponu. Injekce. Píchání do těla nesnáším tak, že na mě poprvé sestra musí až klečet. Píchne do zaťatého zadku a já řvu. Když na mě jdou s další injekcí, chci se prát. Je u toho vrchní sestra. Chvilku mi mluví do duše a říká "Když ten zadek povolíš a budeš dýchat zhluboka, nebude tě to tak bolet."

Zkouším její návod a je to vážně lepší. O dost. Stále mám ještě horečku. Je to třetí den od operace. Zvracím, nejím. Jen piju. Hodně. Všechno, co mi přinesou. Vedle mé postele se vystřídali pacienti. Holčičku (taky po slepáku) si rodiče odvezli. Leží tam kluk se zafačovanou hlavou.

Rozpraskanými rty cedím otázku

- "Co máš s hlavou?"

- "S hlavou nic. Měl jsem vodstátý uši. Skoro jako slon. Tak mi je naši nechali přišít."

- "A bolí to?" "

- "Když si na to nelehnu, tak ne."

Malý slon po operaci, byl gentleman. Nosil mi čaj a snažil se mě bavit. Půjčil mi knihu Neználek ve Slunečním městě. A povídal si se mnou.

- "Víš, že si sestry na chodbě o tobě povídaly? Že tě prej přivezli skoro pozdě. Prej máš blbou matku."

- "To není matka. Mám macechu." skoro se mi skutálela slza.

- "Bych jí seřval. By koukala! Tě mohla zabít, si myslim!"

Přijeli mu rodiče. A přivezli pomeranče a džusy. Hladili ho po té jeho zafačované hlavě a říkali, že už brzy půjde domů. Mně navštěvovali jen doktoři při vizitě a sestry s injekcemi a čajem. Stále jsem nejedla a jen pila jako duha.

- "Tady máš ještě čaj. Já už jdu spát. Dobrou. A kdybys měla žízeň, tak se napij džusu, jeden mi taťka votevřel. Já ho nerad. Ale naši mi ho nutí. Prej je to zdravý."

A já nespala a pila. Čaj. Pak už nebyl čaj. Byl džus. Poslední žíznivá noc, během které jsem vypila Ládíkovi celý jeden džus. S každým douškem to bylo nějak lepší. Hladil mě uvnitř horečnatého těla a chladil. Taky jsem si představovala, že mi džus přinesla moje maminka a táta ho pro mě otevřel...

*

Dodnes mi džus v horečce pomáhá.

Tak díky, malý rytíři Slone Ládíku.

Za tu laskavost k neznámé holce.

*

Autor: Jana Slaninová | sobota 11.3.2017 18:32 | karma článku: 25.68 | přečteno: 692x

Další články blogera

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 476 | Diskuse

Jana Slaninová

Každý měsíc to krvácí a stejně to nezdechne

Půjčila jsem si větu z jednoho trošku hrubostí k ženám oplývajícího vtipu. Můj muž si teď dva dny krvácel z pupíku a spotřebovala jsem na něj veškerý obvazový materiál a též asi osm menstruačních vložek.

20.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 1316 | Diskuse

Jana Slaninová

Malá zpověď "ateistky" a nekřtěňátka

"Dej bože můj..." Tak si v duchu zpívám písničku se stejným názvem od skupiny Rangers. Je v ní tolik klidu a pokory, že bych ji přála prožít všem, kterým duše okoraly pro samé rozumování...

19.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Slaninová

V naší vlasti máme kliku. Máme obtížný jazyk a své blbé zvyky

Cizinci se u nás těžko domluví, protože naše řeřichy jsou ze všech řeřich nejřeřichovatější a také mnozí máme břich či teřich. A dumej si cizinče co tím našinec vlastně míní. Taky jsme přednastolicovaní. Vůči všemu.

18.7.2017 v 19:59 | Karma článku: 32.06 | Přečteno: 1618 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Čas táborových letních lásek

Na vnitřek víka sbaleného kufru na tábor si nalepit seznam věcí, přibalit krémy, čepici proti slunci a do seznamu to připsat. Ale žádná holka tam nepřipíše sbalenou tajnou naději, že by se na táboře mohl vyloupnout kluk...a láska

22.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 108 | Diskuse

Libuse Palkova

Podobá se současná vlna protiislamismu dřívějšímu antisemitismu?

Vše se opakuje jen pokaždé trochu jinak. Když pročítám blogy o burkinách a muslimech a soudy lidí všeobecně, mám pocit, že něco podobného jsem už někdy někde četla...jen v bleděmodrém.

22.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 692 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Blondýnka v kabriu

Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.

22.7.2017 v 9:45 | Karma článku: 5.84 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jiří Turner

Neúprosné zákony trhu fungují

Václav Klaus senior a možná i junior by ze mě mohli mít konečně radost, protože jsem po letech pochopil, že s neúprosnými zákony trhu se nedá nic dělat. Je nutné je akceptovat a smířit se z jejich důsledky, ať jsou jakékoli.

22.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 196 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 248 | Diskuse
Počet článků 423 Celková karma 19.30 Průměrná čtenost 757

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.