Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Houbový děda a dítě z hadích ocásků

27. 06. 2017 11:45:59
Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

*

Můj děda. Tátův táta. Náruživý kuřák, morous a vášnivý houbař. Houby se o prázdninách u babičky sbíraly na kila. Každý týden byly plechy plné nakrájených hub na sušení. Dělaly se čerstvé řízky s novým bramborem, polité máslem a posypané tou správnou vrstvou sekané pažitky přímo ze záhonku.

Ruce černé od čištění hub, třídění, krájení. Bramboračka s houbami, ve které stála lžíce. Hříbky na smetaně s houskovým knedlíkem. Hovězí neb vepřové na houbách s těstovinami nebo knedlíkem. Smaženice se správnou porcí kmínu. Červíci vyhnaní ze svých obydlí v kloboucích či nohách hub.

Děda na houby jezdíval vždycky těsně před rozedněním. Teprve když vcházel do lesa, trošku sluníčko zvedalo mlžnou kápi a posílalo ty správné paprsky, které odhalily hlavičky čerstvých hub a nebo těch větších, které dosud nikdo neobjevil. Když se děda rozhodoval, zda vzít na houby některé vnouče, většinou si bez rozmýšlení vzbudil mně.

Poslepu jsem si navlékla to, co mi děda připravil na židli, upila jsem trošku čaje a do ruky vzala na cestu rohlík s máslem, síťovku a nožík. Nožík byl pro mně v šesti letech symbolem dospělosti. Nastoupili jsme do autobusu, kde děda řekl:

"Lojziku, zastav nám na Svatý Anně. Jako vždycky."

Autobus byl skoro prázdný a tak jsme si sedli u vchodu na volnou sedačku a děda rozprávěl s řidičem o tom, jak to všechno utíká, jak je život "Nějak rychlej v tom důchodu, že jo!". Za deset minut "po", co jsme na náměstíčku nasedli do klasického "erťáku", už jsme byli s dědou vypuštěni u lesa na rozcestí.

"Tě Bůh, Lojziku, nabereš nás cestou zpátky, že jo?"

A tak jsme vykročili v ranním pološeru a lehké mlze k "Anně". Byl to učiněný houbový ráj. Mokré klobouky suchohříbků a smrkových praváků se smály ve vysoké trávě, klouzky na nás kývaly z březového houští a taky křemenáče a bedly...

Normálně mě děda moc v oblibě neměl.

Lezla jsem mezi futry jako opice, skákala z prostoru mezi futry dolů, lezla na skříň v ložnici a skákala do peřin na manželskou postel, která měla vysoké čelo a od skříně ji dělil dobrý metr. Postel měla místo roštu báječnou houpací drátěnku. Tak to bylo jako na trampolíně. Taky jsem přes dvoumetrovou zeď chodila až na střechu kůlny a po rozpadajících se taškách se vyplížila ke špici střechy a tam si četla Mayovky...

Zkrátka dítě z hadích ocásků, které dědovi lezlo na nervy. Příliš živá na jeho zádumčivou a morousovitou povahu. Vlastně se děda usmíval jen tehdy, když byl absolutní klid a on si na zápraží pokuřoval cigárko a mhouřil oči do sluníčka.

Na houbách jsem ale byla jako jediná snesitelná. Nelezla jsem mu pod nohy, nekoukala kam kouká a nevybírala mu jeho nejlepší úlovky pod rukama a nosem. Držela jsem si dědu vždycky jen na dohled. Abych věděla, kde je a mohla si pořídit vlastní úlovky. Jedině když už nemohl vlézt pod nějaký nízký a hustý smrček, volal mně, abych mu houbu vylovila. Pěkně jsem odhrnula nohu hřibu jak nejníž to šlo, pomalu vykroutila a donesla dědovi k opucování.

Čas svačiny znamenal, že se děda posadil na padlý kmen, vytáhl zabalené chleby, trošku čaje z termosky. Obojí mi podal a sám si labužnicky pokuřoval. I když šel do lesa, vždycky měl na sobě děda čisté bílé tílko a nažehlenou košili. Vždycky čerstvě oholený a "napajcovaný" kolínskou. Voněl a zároveň trošku smrděl cigaretovým kouřem.

Na pavučinách visely stříbrné kapky, které sluníčko ještě nestihlo v hloubi lesa vysušit. Pavouk rozvážně z koutku svého lapače pozoroval svýma složenýma očima okolí a číhal na mouchu nebo jinou pochoutku. Já si nožíkem od hub krájela sváču jako to dělal děda a špičkou nože napichovala a vkládala do pusy. Upíjela čaj z plastového hrnku.

Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

Děda už třicet let sbírá houby někde u jiných svatých než u svaté Anny a kdo ví. Třeba kouří svou věčnou cigaretu a stále je jeho košile nažehlená a jeho hladce oholená tvář voní kolínskou a všemi vůněmi lesa za rozbřesku...

**

*

Autor: Jana Slaninová | úterý 27.6.2017 11:45 | karma článku: 25.05 | přečteno: 465x

Další články blogera

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 479 | Diskuse

Jana Slaninová

Každý měsíc to krvácí a stejně to nezdechne

Půjčila jsem si větu z jednoho trošku hrubostí k ženám oplývajícího vtipu. Můj muž si teď dva dny krvácel z pupíku a spotřebovala jsem na něj veškerý obvazový materiál a též asi osm menstruačních vložek.

20.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 1317 | Diskuse

Jana Slaninová

Malá zpověď "ateistky" a nekřtěňátka

"Dej bože můj..." Tak si v duchu zpívám písničku se stejným názvem od skupiny Rangers. Je v ní tolik klidu a pokory, že bych ji přála prožít všem, kterým duše okoraly pro samé rozumování...

19.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Slaninová

V naší vlasti máme kliku. Máme obtížný jazyk a své blbé zvyky

Cizinci se u nás těžko domluví, protože naše řeřichy jsou ze všech řeřich nejřeřichovatější a také mnozí máme břich či teřich. A dumej si cizinče co tím našinec vlastně míní. Taky jsme přednastolicovaní. Vůči všemu.

18.7.2017 v 19:59 | Karma článku: 32.06 | Přečteno: 1618 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Čas táborových letních lásek

Na vnitřek víka sbaleného kufru na tábor si nalepit seznam věcí, přibalit krémy, čepici proti slunci a do seznamu to připsat. Ale žádná holka tam nepřipíše sbalenou tajnou naději, že by se na táboře mohl vyloupnout kluk...a láska

22.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 123 | Diskuse

Libuse Palkova

Podobá se současná vlna protiislamismu dřívějšímu antisemitismu?

Vše se opakuje jen pokaždé trochu jinak. Když pročítám blogy o burkinách a muslimech a soudy lidí všeobecně, mám pocit, že něco podobného jsem už někdy někde četla...jen v bleděmodrém.

22.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 724 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Blondýnka v kabriu

Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.

22.7.2017 v 9:45 | Karma článku: 5.84 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Neúprosné zákony trhu fungují

Václav Klaus senior a možná i junior by ze mě mohli mít konečně radost, protože jsem po letech pochopil, že s neúprosnými zákony trhu se nedá nic dělat. Je nutné je akceptovat a smířit se z jejich důsledky, ať jsou jakékoli.

22.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 200 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 252 | Diskuse
Počet článků 423 Celková karma 19.30 Průměrná čtenost 757

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.