Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Houbový děda a dítě z hadích ocásků

27. 06. 2017 11:45:59
Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

*

Můj děda. Tátův táta. Náruživý kuřák, morous a vášnivý houbař. Houby se o prázdninách u babičky sbíraly na kila. Každý týden byly plechy plné nakrájených hub na sušení. Dělaly se čerstvé řízky s novým bramborem, polité máslem a posypané tou správnou vrstvou sekané pažitky přímo ze záhonku.

Ruce černé od čištění hub, třídění, krájení. Bramboračka s houbami, ve které stála lžíce. Hříbky na smetaně s houskovým knedlíkem. Hovězí neb vepřové na houbách s těstovinami nebo knedlíkem. Smaženice se správnou porcí kmínu. Červíci vyhnaní ze svých obydlí v kloboucích či nohách hub.

Děda na houby jezdíval vždycky těsně před rozedněním. Teprve když vcházel do lesa, trošku sluníčko zvedalo mlžnou kápi a posílalo ty správné paprsky, které odhalily hlavičky čerstvých hub a nebo těch větších, které dosud nikdo neobjevil. Když se děda rozhodoval, zda vzít na houby některé vnouče, většinou si bez rozmýšlení vzbudil mně.

Poslepu jsem si navlékla to, co mi děda připravil na židli, upila jsem trošku čaje a do ruky vzala na cestu rohlík s máslem, síťovku a nožík. Nožík byl pro mně v šesti letech symbolem dospělosti. Nastoupili jsme do autobusu, kde děda řekl:

"Lojziku, zastav nám na Svatý Anně. Jako vždycky."

Autobus byl skoro prázdný a tak jsme si sedli u vchodu na volnou sedačku a děda rozprávěl s řidičem o tom, jak to všechno utíká, jak je život "Nějak rychlej v tom důchodu, že jo!". Za deset minut "po", co jsme na náměstíčku nasedli do klasického "erťáku", už jsme byli s dědou vypuštěni u lesa na rozcestí.

"Tě Bůh, Lojziku, nabereš nás cestou zpátky, že jo?"

A tak jsme vykročili v ranním pološeru a lehké mlze k "Anně". Byl to učiněný houbový ráj. Mokré klobouky suchohříbků a smrkových praváků se smály ve vysoké trávě, klouzky na nás kývaly z březového houští a taky křemenáče a bedly...

Normálně mě děda moc v oblibě neměl.

Lezla jsem mezi futry jako opice, skákala z prostoru mezi futry dolů, lezla na skříň v ložnici a skákala do peřin na manželskou postel, která měla vysoké čelo a od skříně ji dělil dobrý metr. Postel měla místo roštu báječnou houpací drátěnku. Tak to bylo jako na trampolíně. Taky jsem přes dvoumetrovou zeď chodila až na střechu kůlny a po rozpadajících se taškách se vyplížila ke špici střechy a tam si četla Mayovky...

Zkrátka dítě z hadích ocásků, které dědovi lezlo na nervy. Příliš živá na jeho zádumčivou a morousovitou povahu. Vlastně se děda usmíval jen tehdy, když byl absolutní klid a on si na zápraží pokuřoval cigárko a mhouřil oči do sluníčka.

Na houbách jsem ale byla jako jediná snesitelná. Nelezla jsem mu pod nohy, nekoukala kam kouká a nevybírala mu jeho nejlepší úlovky pod rukama a nosem. Držela jsem si dědu vždycky jen na dohled. Abych věděla, kde je a mohla si pořídit vlastní úlovky. Jedině když už nemohl vlézt pod nějaký nízký a hustý smrček, volal mně, abych mu houbu vylovila. Pěkně jsem odhrnula nohu hřibu jak nejníž to šlo, pomalu vykroutila a donesla dědovi k opucování.

Čas svačiny znamenal, že se děda posadil na padlý kmen, vytáhl zabalené chleby, trošku čaje z termosky. Obojí mi podal a sám si labužnicky pokuřoval. I když šel do lesa, vždycky měl na sobě děda čisté bílé tílko a nažehlenou košili. Vždycky čerstvě oholený a "napajcovaný" kolínskou. Voněl a zároveň trošku smrděl cigaretovým kouřem.

Na pavučinách visely stříbrné kapky, které sluníčko ještě nestihlo v hloubi lesa vysušit. Pavouk rozvážně z koutku svého lapače pozoroval svýma složenýma očima okolí a číhal na mouchu nebo jinou pochoutku. Já si nožíkem od hub krájela sváču jako to dělal děda a špičkou nože napichovala a vkládala do pusy. Upíjela čaj z plastového hrnku.

Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

Děda už třicet let sbírá houby někde u jiných svatých než u svaté Anny a kdo ví. Třeba kouří svou věčnou cigaretu a stále je jeho košile nažehlená a jeho hladce oholená tvář voní kolínskou a všemi vůněmi lesa za rozbřesku...

**

*

Autor: Jana Slaninová | úterý 27.6.2017 11:45 | karma článku: 25.82 | přečteno: 479x

Další články blogera

Jana Slaninová

Manžel mě dneska pohřbil

"Ženo, mě se zdálo, že jsi měla blogerskej pohřeb." oči jsem měla navrch hlavy a asi i blbě slyšim. "Cooooo?! Co to meleš?!" "No. Úplně normálně jsi si lehla na Staromáku na lavičku, usnula a umřela. No neni to hezký?"

25.9.2017 v 21:39 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 377 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět dobrých důvodů proč vstoupiti do stavu manželského

Jo, všechno o tom už bylo napsáno, řečeno, zdokumentováno. Jeden čas jsem byla zavilou nepřítelkyní stavu manželského. Ale... Znám pět skutečně dobrých důvodů, proč se mají lidi vzít když už spolu chtějí žít.

24.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 20.25 | Přečteno: 850 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 25.90 | Přečteno: 824 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Pěst železné spravedlnosti! Jednou tě člověče dostihne! Nemůžeš ji uniknout!

Na konci našeho života se každý z nás ocitne před realitou nezbytného kroku do neznáma! V bázni a v úzkostlivém tušení spravedlnosti, nepodléhající současným lidským kritériím se nám pak budou jevit všechny věci úplně jinak.

26.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 4.74 | Přečteno: 115 | Diskuse

David Gruber

Evropský den jazyků – jak jsme na tom s cizími jazyky?

Před chvílí jsem absolvoval své povídání na téma cizích jazyků naživo v pořadu Českého rozhlasu Radiofórum. Rozumím tomu, že hostů pořadů je hodně a že jeden každý má prostor pouze v řádu desítek sekund. Nicméně...

26.9.2017 v 13:41 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 260 | Diskuse

Libuse Palkova

Rodinné propletence

Když už jsme v naší soutěžio hledání synonym zmínili tchýni a jiné členy rodiny, mohli bychom se podívat na to, jak často se v literárních titulech objevují různí rodinní příslušníci a jak se v nich reflektují rodinné vztahy.

26.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 230 | Diskuse

David Dvořák

K dokonání už jen chybí zahájit tisk Modrého a Žlutého práva.

Komunisti měli pro zjevování té správné a jediné nezpochybnitelné pravdy noviny „Rudé Právo“. EU fanatici a sluníčkáři by mohli v klidu zahájit tisk „Modrého Práva“, resp. „Žlutého Práva".

26.9.2017 v 12:12 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 549 | Diskuse

Martin Schwarz

Křesťanem kvůli muslimům

,Jsem ateista, ale když na to přijde, přidám se na stranu křesťanů a budu bránit naše tradice a hodnoty.'

26.9.2017 v 10:17 | Karma článku: 11.19 | Přečteno: 648 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 20.84 Průměrná čtenost 893

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.