Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V babiččině ložnici bydlí ve skříni princezna

29. 06. 2017 12:11:58
Skříň trojkřídlá, z ořechového dřeva, které zub času nechal ztmavnout skoro do černa. Dvoukřídlá skříň s věcmi po babiččině mami a babiččina garderoba. Manželská postel s načechranými peřinami, pletený přehoz.

*

Toaletní stolek s velkým, po stranách zabroušeným zrcadlem. Taburetka, která pamatovala babi ještě malou. Noční stolky s madly vykrouženými z čehosi oranžového. Šero i ve dne a tajemství skříní plných nažehleného prádla a mýdel v saténových krabičkách.

Velká trojkřídlá skříň ukrývala za proskleným dílem, opatřeným krajkovou záclonkou, štosy ložního prádla. Babi prokládala prádlo všemi těmi mýdly, která po vyjmutí z krabičky prorazila nosní přepážku svou intenzivní vůní jasmínu a nebo šeříku.

Taky v prostředním dílu stála na jedné polici lahvička Byc ́Moze, kterému jsme v pubertě se sestřenicí přezdívaly "Bič boží", protože navonění tím ultra intenzivním pachem, bylo opravdu jako když nás Bůh trestá za nějaký velký hřích třeba pádem do hnojiště.

Proč se říká lahvičce, ve které plavou mrtvé fialky Živé květy, jsem dumala jako děvče z vesnice hodně dlouho. Ta veliká skříň skýtala nejen zásobu mýdel, ale také těžké zimní kabáty. V jedné části babiččiny a v druhé byl jeden dědův hubertus s cigaretami značky Clea za 7,- Kčs v kapse a také všechny dědovy košile, kalhoty a saka. To bylo vše, co děda kromě trenek a ponožek potřeboval.

Babi měla několik kabátů a jeden umělý kožich. Na ostatní věci měla dvoukřídlou bachratou skříň, která byla ze stejné rodiny jako celá ložnice. Ořechové dřevo se silnou patinou. V té druhé skříni visely i několikery šaty po prababičce z dob první republiky, které jsem chodila babičce kramařit. Když jsem je oblékla, připadala jsem si jako ve filmu pro pamětníky, ve kterém hrála má oblíbená Nataša Gollová.

Konala jsem sama pro sebe přehlídky, kdy jsem dědovou vázankou stáhla šaty v pase, abych je nevláčela po zemi. Naparovala jsem se před zrcadlem s roztaženým deštníkem, který měl krásně ošoupanou dřevěnou rukojeť.

A už jsem nebyla Nataša Gollová, ale princezna a můj zámek byl na dně babiččiny skříně vyložené hedvábným papírem.

Byly tam poklady. Bižu všech možných druhů, která odpočívala v krabičce a pomalu už zapomínala na denní světlo. Tam odtud jsem chodila na dlouhé vycházky po zámeckém parku - od okna, kolem židlí a stolku, okolo pohovky pod oknem až úplně dozadu k manželským postelím. Zrcadlo bylo hladinou rybníka, ve které jsem se prohlédla, zda jsem stále princezna.

Za účelem princeznovství jsem si od babičky vyžádala starou záclonu, ze které jsem měla závoj. Aby na něm držela korunka, kterou jsem si vystřihla z papíru, pěkně jsem ji přivázala provázkem. Žlutým, roztřepeným, který byl původně celistvou šňůrou na prádlo. Tedy do doby než jsem zakopla o dřevěnou tyč s hřebíkem, která podpírala "šňůru".

Motouz puknul, prádlo padlo k zemi a já jsem musela kajícně máchat prádlo ve škopíku a děda v "nášlapné" ždímačce ždímal a věšel. Nejprve ale natáhl skutečnou prádelní šňůru, kterou byl koupit v drogerii. A říkal

"Já ti to mámo říkal, že to rupne. Ale ty ́s zase chtěla ušetřit, že jo?"

Tak si princezna nasadila na hlavu tu květy potištěnou záclonu opatřenou korunkou a na dně skříně si povídala s vílami a trpaslíky, kteří vykukovali ze všech záhybů babiččina oblečení. Šaty po prababičce, šaty babiččiny. Sukně, halenky, kalhoty... učiněný ráj prádla. Všechno vzorně vyžehlené.

Babi mi tolerovala to princeznování a kramaření. Nějak tušila, že mi je v té její skříni dobře.

Ještě dnes si vybavím tu vůni ložnice se vším prádlem, nadýchanými peřinami vynášenými v létě na sluníčko, pleteným přehozem s třásněmi na posteli a kouzelným zabroušeným zrcadlem.

Také tikot budíku na babiččíně nočním stolku, který používala už její maminka. Kovový, ošoupaný a s vybledlým ciferníkem...

*

...doma máme jednu péřovou peřinu...

...není po babičce, ale když do ní zabořím ruce, vybavím si peřiny vynesené na sluníčko...

...a jsem zase na chviličku princezna, která bydlí v babiččině skříni...

***

**

*

Autor: Jana Slaninová | čtvrtek 29.6.2017 12:11 | karma článku: 17.28 | přečteno: 386x

Další články blogera

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 479 | Diskuse

Jana Slaninová

Každý měsíc to krvácí a stejně to nezdechne

Půjčila jsem si větu z jednoho trošku hrubostí k ženám oplývajícího vtipu. Můj muž si teď dva dny krvácel z pupíku a spotřebovala jsem na něj veškerý obvazový materiál a též asi osm menstruačních vložek.

20.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 1317 | Diskuse

Jana Slaninová

Malá zpověď "ateistky" a nekřtěňátka

"Dej bože můj..." Tak si v duchu zpívám písničku se stejným názvem od skupiny Rangers. Je v ní tolik klidu a pokory, že bych ji přála prožít všem, kterým duše okoraly pro samé rozumování...

19.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Slaninová

V naší vlasti máme kliku. Máme obtížný jazyk a své blbé zvyky

Cizinci se u nás těžko domluví, protože naše řeřichy jsou ze všech řeřich nejřeřichovatější a také mnozí máme břich či teřich. A dumej si cizinče co tím našinec vlastně míní. Taky jsme přednastolicovaní. Vůči všemu.

18.7.2017 v 19:59 | Karma článku: 32.06 | Přečteno: 1618 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Čas táborových letních lásek

Na vnitřek víka sbaleného kufru na tábor si nalepit seznam věcí, přibalit krémy, čepici proti slunci a do seznamu to připsat. Ale žádná holka tam nepřipíše sbalenou tajnou naději, že by se na táboře mohl vyloupnout kluk...a láska

22.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 123 | Diskuse

Libuse Palkova

Podobá se současná vlna protiislamismu dřívějšímu antisemitismu?

Vše se opakuje jen pokaždé trochu jinak. Když pročítám blogy o burkinách a muslimech a soudy lidí všeobecně, mám pocit, že něco podobného jsem už někdy někde četla...jen v bleděmodrém.

22.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 724 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Blondýnka v kabriu

Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.

22.7.2017 v 9:45 | Karma článku: 5.84 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Neúprosné zákony trhu fungují

Václav Klaus senior a možná i junior by ze mě mohli mít konečně radost, protože jsem po letech pochopil, že s neúprosnými zákony trhu se nedá nic dělat. Je nutné je akceptovat a smířit se z jejich důsledky, ať jsou jakékoli.

22.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 200 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 252 | Diskuse
Počet článků 423 Celková karma 19.30 Průměrná čtenost 757

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.