Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strašný háčkovaný plavky a Čapkárna

12. 09. 2017 20:10:20
Jako děcka jsme o prázdninách řádili na kole, ve vodě, na stromech a při skocích snožmo z prvního patra venkovního schodiště i vzduchoplachtili. Když sluníčko pralo tak, že borovice plakaly smolné slzy, jezdilo se k vodě.

*

Já byla u babičky a přes půl městečka chodila za sestřenicí. Ta byla ze čtyř dětí, tak měli doma dost kol. Některá už historická. Ukrajina bylo to nejstarší a nejtěžší kolo. Vždycky se losovalo, kdo na té hrůze pojede. Je fakt, že nespornou výhodou toho tanku mezi koly byla váha. Když jste ho rozjeli, jen tak nebylo k zastavení. Ale než jste ho rozjeli, byl peloton Koupavců Obecných už někde na polovině cesty k rybníku.

Na kolech jsme se přesouvali jen mimo městečko. Skoro uprostřed něj byl rybník, který občas byl i ke koupání. Ale většinou z něj lidi dostávali vyrážku. Tak jsme to jako děcka střídali s místy vzdálenějšími. Žůžo dobrodrůžo bylo, když bratránek zavelel

"Jedem na Čapkárnu."

Teta nám namazala chleby se sádlem a škvarky, do skleničky od hořčice nacpala na proužky nakrájenou čerstvou mrkev a okurky, do lahve od sirupu zašpuntovala čaj s citrónem, každému šoupla sváču do tašky nebo batohu a jelo se. Plavky na sobě, přes ně vyplandané triko, na řídítkách namotaný starý sepraný froté ručník s dírami, kostkovanou deku zplstnatělou od častého praní přicvaknutou na nosiči.

Jeden rok jsem místo mých oblíbených modrých plavek, které nedopatřením zůstaly doma, vyfasovala od babičky úplně strašný háčkovaný plavky. Každý kus toho čehosi ve tvaru plavek, měl jinou barvu. Háčkovala to nějaká babiččina kamarádka, která nemohla chodit. Tak stále háčkovala. Babička jí chodila na nákupy, aby Jaruška nestrádala. A ona ji na oplátku štědře zásobila háčkovanými dárky.

Dečky, ubrusy, záclonky a...

...ty úplně nejvíc nejstrašnější plavky na světě.

Dokud jsem v nich byla jen oblečená, tvářila jsem se jako Mistr světa Amoleta, aby nikdo nepoznal, jak blbě se v nich cítím. Trošku těmi dirkami prosvítala kůže. Připadala jsem si pomalu víc nahá než oblečená. Bylo mi asi tak deset, ale nahatá jsem se už nechtěla ukazovat ani před babičkou.

Za radostného výskání se všichni na Čapkárně hrnuli do vody. V té době jsem ještě neuměla plavat, tak jsem se šla jen smočit jako obvykle. Jejdamane! A kruci! Sotva jsem se namočila, plavky povolily, zplihly... ramínka se prodloužila a já měla to, co bývá u krku, skoro u pasu! Mezi nohama nacucané plavky visely jako miminu plenky plné hovének.

Zalezla jsem po krk do vody a odmítala vylézt. Měla jsem hlad i žízeň, chtělo se mi čůrat a začínala mi být zima. I když už jsem byla modrá jako Avatar, tvrdila jsem, že mě to baví. Sestřenici už to nedalo, tak se mě přišla šeptem zeptat, co se vlastně děje. Pošpitala jsem jí to do ucha. Obratem mi přinesla ručník a dělala mi "clonu" dokud jsem nevylezla tak, že jsem se mohla zabalit do ručníku.

Cvakání zubů bylo tak silné, že dát mi mezi ně kus větve, byla by dokonale nakrouhaná na piliny. Zapadla jsem do nejbližších keříků a čůrala snad pět minut. Pak jsem se (stále omotaná ručníkem) nahadila do svého trika a bratránek mi gentlemansky půjčil i to svoje. Třásla jsem se na dece jako ratlík, pila zteplalý čaj a jedla ten nejlepší chleba se sádlem a škvarky ve svém životě.

Prázdniny byly teprve na začátku a já se vrátila k babičce celá ubrečená a rozklepaná, že mám po prázdninách, když nemám "Úplně normální plavky, babi!". Tu háčkovanou věc už jsem nechtěla na sebe ani ve snu. Babičce jsem promáčela polštář i peřinu, protože mi pršelo z očí, že jsem se úplně znemožnila.

Druhý den mi řekla babička, že se mám stavit u tety, že se jede na Čapkárnu.

Nechtěla jsem.

Ale pak jsem si řekla, že do vody nemusím.

Že pojedu.

U tety mě čekalo překvapení.

V papíru na stole byly zánovní plavky. Přesně moje velikost. Teta je nějakým zázrakem sehnala někde u sousedky, které moc rychle vyrostla dcera.

Prázdniny byly zachráněny a Čapkárna se všemi dobrodružstvími zase byla naše...

*

Autor: Jana Slaninová | úterý 12.9.2017 20:10 | karma článku: 27.96 | přečteno: 1117x

Další články blogera

Jana Slaninová

Manžel mě dneska pohřbil

"Ženo, mě se zdálo, že jsi měla blogerskej pohřeb." oči jsem měla navrch hlavy a asi i blbě slyšim. "Cooooo?! Co to meleš?!" "No. Úplně normálně jsi si lehla na Staromáku na lavičku, usnula a umřela. No neni to hezký?"

25.9.2017 v 21:39 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 384 | Diskuse

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 377 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět dobrých důvodů proč vstoupiti do stavu manželského

Jo, všechno o tom už bylo napsáno, řečeno, zdokumentováno. Jeden čas jsem byla zavilou nepřítelkyní stavu manželského. Ale... Znám pět skutečně dobrých důvodů, proč se mají lidi vzít když už spolu chtějí žít.

24.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 20.25 | Přečteno: 850 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 25.90 | Přečteno: 824 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Pěst železné spravedlnosti! Jednou tě člověče dostihne! Nemůžeš ji uniknout!

Na konci našeho života se každý z nás ocitne před realitou nezbytného kroku do neznáma! V bázni a v úzkostlivém tušení spravedlnosti, nepodléhající současným lidským kritériím se nám pak budou jevit všechny věci úplně jinak.

26.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 93 | Diskuse

David Gruber

Evropský den jazyků – jak jsme na tom s cizími jazyky?

Před chvílí jsem absolvoval své povídání na téma cizích jazyků naživo v pořadu Českého rozhlasu Radiofórum. Rozumím tomu, že hostů pořadů je hodně a že jeden každý má prostor pouze v řádu desítek sekund. Nicméně...

26.9.2017 v 13:41 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 250 | Diskuse

Libuse Palkova

Rodinné propletence

Když už jsme v naší soutěžio hledání synonym zmínili tchýni a jiné členy rodiny, mohli bychom se podívat na to, jak často se v literárních titulech objevují různí rodinní příslušníci a jak se v nich reflektují rodinné vztahy.

26.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 228 | Diskuse

David Dvořák

K dokonání už jen chybí zahájit tisk Modrého a Žlutého práva.

Komunisti měli pro zjevování té správné a jediné nezpochybnitelné pravdy noviny „Rudé Právo“. EU fanatici a sluníčkáři by mohli v klidu zahájit tisk „Modrého Práva“, resp. „Žlutého Práva".

26.9.2017 v 12:12 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 540 | Diskuse

Martin Schwarz

Křesťanem kvůli muslimům

,Jsem ateista, ale když na to přijde, přidám se na stranu křesťanů a budu bránit naše tradice a hodnoty.'

26.9.2017 v 10:17 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 639 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 20.83 Průměrná čtenost 893

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.