- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přeji všem diskutérům krásné dny bez ohledu na to, jaký zastávají názor.
Děkuji vám za příspěvky i čas věnovaný mému zamyšlení...
Teplouši mají svá práva. Nikdo je neupaluje za vlaské sodomství. To jim je málo? Na co si to tu všickni hrají ? A děti by jako chtěli? Tak nám už s nimi dejte pokoj. A ty nevkusné průvody čeho.? Skončí to pogromem.
Jsem z toho všeho zmatená, kdysi jsem napsala blog, že by se měla povolit adopce i homosexuálům a lesbám, pro děti je to o moc lepší než být v děcáku, ale nazývat takovou komunitu rodinou je pro mě to, co nejsem schopná pobrat, zrovna jako jejich označení rodiče. Co je normální a nenormální? Myslím, že takto otázka nestojí. Odlišná pohlaví jsou tu proto, aby se spojovala a měla děti a ty děti zase děti, atd., tomu se říká koloběh života. Na děti adoptované dvojicí jednoho pohlaví by se nemělo dívat jako na nějaké divné, jiné, nebo méněcenné, či nenormální, měly by mít stejné postavení jako děti z tradičních rodin, ale jak říkám, nazývat jednopohlavní dvojice rodičema, pak si myslím, že to prostě není stejný pojem.
Pokud jde jen o nazev, tak je to fakt marginalni.
I nekteri pravi a nefalsovani rodice nejsou vubec rodici...
Myslím, že pokud půjde o homosexuální pár, dítě může mít problém přijmout to, že se jej biologická matka vzdala. Pro zajímavost 72% adoptovaných dětí chce znát důvod, proč byly dány k adopci - proč byly biologickými rodiči (domnívám se především matkou) odmítnuty. 65% chce své biologické rodiče poznat.
Teď nemluvím o adopci jako takové, ale o situaci, kdy žena porodí homosexuálnímu páru dítě a vzdá se rodičovských práv. Tzn., že to pravděpodobně udělala pro peníze. Nevím jak vy, ale já bych s tím především v období dospívání měla velký problém.
Vy byste možná problém měla, já nikoliv. A nikdo nemůže předpovědět, jestli s tím bude mít problém jakékoliv dítě.
Paní Slatinová, Vy jste nezažila výchovu od dvou stejnopohlavních chlapů. Domníváte se, že by mohla být lepší, něž velká tíže výchovy či života, který jste zažila. Proč?
Žena v mužském těle? Přeoperování nebo ne? 2/3 přeoperovaných si berou život. Tento případ je dnes často prezentovaný. Dokonce to lze prý vědecky potvrdit z DNA. Přesto pro takové případy není správné obětovat dětská práva na vlastního otce a mámu. Není správné přivádět na svět další ubohé děti přes umělé matky či oplodnění. Pod záminkou práv budou přibývat děti ve zvláštních podmínkách, proč jim to chcete připravit?
Takže byste zakázat umělé oplodnění a náhradní matky úplně? Zakázal byste i babyboxy a potraty? Zakázal byste rozvody? Podle vás má přece dítě právo na vlastní matku a otce. Nebo jen někdy?
O první dimenzi problému jsem psal dole, ta druhá tkví v tom, jak už naznačili někteří jiní diskutující (např. paní Libuše Pálková a pan Rudolf Jelínek) , že stále ještě nevíme, jaký psychologický dopad výchova dětí u stejněgenderového páru bude v budoucnosti mít. Někteří "behavioral psychologists" (promiňte, že nevím, jak se to řekne správně česky - snad psychologové chování ?) tvrdí, že pokud budou děti takových párů vychovávány s opravdovou láskou, vyrostou z nich vyrovnaní a pohodoví jedinci, zatímco jejich druzí kolegové se obávají, že taková výchova bude mít nerblahé následky a vybírají si paralelu ze života zvířat , mád dojem že se ve studii jednalo o slony. Z lidského hlediska nezbývá než opravdu doufat, že ve výsledku budou mít, alespoň v převážné většině, pravdu psychologové první zmíněné kategorie. Teď je ještě příliš brzy na vědecky fundované zjištění následků výchovy stejnegenderovými rodiči, ale jistě se to bude sledovat, abychom v případě, že by nedej Pánbůh to mělo na vývoj dětí negativní dopad, mohli zabránit tomu, že už tak k početným dětem z rozvrácených nebo dysfunkčních rodin, přibyly další děti s vážnými psychlogickými problémy.
Celkem vzato, pochybuji, ze v normalnich rodinach je tak uuuuuzasna pohoda, ze to na ostatni lidi nema zadny psychologicky vliv.
Jak muze dite vedet, co je to "stejnopohlavni" a ten pravy duvod?
Tady se pořád mluví o právech homopárů, ale nikdo se nebaví o právech dětí. Určitě mají děti přednostně adoptovat přirozené páry, pokud v takové nové rodině budou mít tyto děti vhodné podmínky (a takových párů toužících po adiopci je opravdu hodně), a nepodléhat tlaku homopárů, že když se jim neumožní adopce, že jde o diskriminaci.
Dokud děti z toho nemají rozum, tak to berou jako normu. Můj názor je ale ten, že se pak většinou stanou objektem posměchu a budou trpět psychickými potížemi, i když jinak budou obklopeny láskou. A také nevím, jak se k takové výchově v budoucnu postaví jejich přirození životní partneři.
Docela bych uvítal, kdyby byla zveřejněna nějaká statistika toho, jak se tyto děti v dospělosti dívají zpětně na svou výchovu v takových rodinách. Ale na to je asi ještě hodně brzo, protože toto téma je dost nové.
Pane Bárto, jak zajistíte práva dítěte, které se narodí do zdánlivě normální rodiny a nic v té dané rodině nebude funkčního... jak si pojistíte budoucí štěstí takto narozených dětí? Máte na to nějaký zaručeně funkční recept? Nebo byste byl pro, aby děti směli mít jen lidé, kteří projdou nějakými zaručeně spolehlivými "Rodičovskými testy"?
Ani vlastní heterosexuální rodina není zárukou spokojeného života... to se snažím svými pár slovy vyjádřit...
Souhlas a velká karma. Ošem na druhé straně tato problematika má i další dimenze, jednu už stačila naznačit Zuzana Zajícová. Děti těchto "netradičních" párů mohou a jak znám lidskou náturu, asi budou vystaveny, jak se u nás na severu říká, "drsné jízdě", a to hlavně od jiných dětí - třeba spolužáků, jestli ti se o netradičním rodičovství doví. Vzpomínám si s nelibostí, jak začátkem 50-tých let jeden spolužák byl vystaven neskutečné šikaně (sice jenom slovní, ale psychické "násilí" je někdy horší než to fyzické) jenom proto, že jeho matka trpěla (naštěstí mírnější formou) bipolární poruchou. On byl velkou částí spolužáků oslovován jako "poloblázen", "děcko cvoka" atd. Že kluk kvůli tomu trpěl, bylo nasnadě - mi jej bylo moc líto, ale nemohl jsem nic pro něj udělat, sám sem musel čelit útokům - přijít z města v Čechách na vesnici na moravském Slovácku nebyl žádný med, říct spolužákům nebo kamarádům "české" koukej bylo jako ukázat býkovi červený hadr. Při svém uvažování o adopci (u homosexualů) nebo bezotcovských dětí - u lesbických párů, je potřeba, aby ty páry na tento problém "drsné jízdy" braly patřičný ohled.
Dane, každá odlišnost s sebou nese větší viditelnost jedince... ale tak je to se vším. Na barevnější a voňavější kytku sedne víc motýlů, běžné chudobky se takovému zájmu netěší...
Když dětem v naší vsi doma řekli rodiče, že mám nevlastní mámu, já žila v bludu, že ONA je moje máma. A pak jsem čelila výsměchu, že nemám mámu, tak proč o ní mluvím... Bylo to tak bolavé, že jsem přišla ve svých šesti letech domů a jak opařená jsem se dozvěděla pravdu... Pak mi docvaklo, proč nikdy nedostávám od "mámy" pusu na dobrou noc, proč místo pofoukání kolena dostanu vynadáno... a tak... každý do života dostane něco s čím si musí poradit...
Děkuji Ti Dane za stálou přízeň a přeji krásné severské dny - u nás je teplotně podzim
máte ve svém názoru neznámé, na které, pokud nedáte jednoznačnou odpověď a záruky, že opak nebude pravdou, je celé vaše snažení jen o pochvalách příznivců.
"...pokud je bude skutečně milovat.." "..kdybych cítila tři věci : lásku, podporu a porozumění". co když si ti hoši, berou děti proto, aby zneužívali? Co když je láska ,podpora a porozumění předstíraná za účelem předešlého?
Pane Zámečníku, cituji sebe sama:
Z mého pohledu, ať si vychovává děti kdo chce, pokud je bude skutečně a nezištně milovat.
Zdroj: http://janaslaninova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615409