Diskuse

Neznám své rodiče. Tak si stavím jejich obraz

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Sestři, zajímavé, já také ve dvou letech přišel o jednoho rodiče. Znám tudíž tátu jen z obrázků. R^R^R^

1 0
možnosti
JS

Bráško, máme dost věcí podobných a víme to své V

Díky za milou Tvou návštěvu a vinšuju fajn dny s Tvou báječnou šéfovou :-)

0 0
možnosti
JS

Kamčo, děkuji Vám a přeji krásné dny :-)

0 0
možnosti
JS

Jitu, děkuju Ti moc :-)

Užívej si krásné dny :-)

0 0
možnosti
Foto

Tak to mi bralo dech. ParádaR^V

3 0
možnosti
JS

Zdeňko, děkuji Vám od V a přeji krásné dny :-)

0 0
možnosti
MB

Otec mi kdysi říkal, že samotný chodit na hřbitov nemá smysl - je třeba brát děti s sebou. Součást přirozenosti, výchovy. Pak je dobré obhlížet fotky, ty postavy mizí - jejich jména náhrobku zase přibývají. Ten kámen pak není chladivý - svého druhu i hřeje, jako kdysi ruka rodičova, (autorce zcela rozumím) ... :-)

6 0
možnosti
JS

Do mých dvanáctých narozenin jsem každé dušičkové období měla jako trauma, když jsem viděla náhrobek a věděla, že máma znamená jen kus plechu a popela, kterému nemůžu zabořit nos do zástěry a postěžovat si, když je mi zle... to mě týralo hodně let včetně toho, že macecha byla skutečně dost zlá osoba. Ale zpětně tyto bolesti hodnotím jako dobré, protože jsem díky nim nějakým způsobem poznala hodně odstínů bolesti, ale i radosti...

Děkuji Vám za zastavení se a vinšuji pěkné dny :-)

2 0
možnosti
JT

R^ příběh života, dokud dýcháme. Teď surfuješ na dobré vlně, ale nezapomínáš na dobu, kdy tě vlny splachovaly dolů. Asi čím větší strasti dříve, tím po "osvobození se" větší slasti, tak si užívej:-)

2 0
možnosti
JS

Vnímám to velmi podobně, Jeníčku a ani mě to nepřekvapuje :-)

Děkuji Ti za milou návštěvu a pěkné dny vinšuji Tobě i Daně :-)

1 0
možnosti
Foto

Nevím, co bych k tomu řekl. Teprve před pár roky jsem se zastavil u hrobu svého pradědy. Nemohl jsem ho znát a nic jsem o jeho životě nevěděl, jen to, že byl zaměstnaný u "železné dráhy". Ale byl to zvláštní pocit. Stát u toho hrobu. Pocit vnitřní sounáležitosti.

3 0
možnosti
JS

Otto, děkuji Vám za sdílení vlastních prožitků - smrt je součástí života, jen někdy není lehké ji přijmout...

Děkuji Vám za nahlédnutí a přeji hezké dny :-)

0 0
možnosti
Foto

Pěkný článek. Karma ! Ale místo slziček udělejte toto: Zajděte si na matriku /příp. do archivu/ a zjistěte, kdo byla Vaše prababička, praprababička, prapraprababička /dědeček / etc. Nechte si v Genomacu udělat genografický test. Dozvíte se o sobě úžasné věci, takové, jaké by Vám ani Vaši rodiče neuměli říct. Mám vlastní zkušenost, že prázdnota po rodičích nebude tak tíživá, a objevíte čtyřista let zpátky desítky blízkých - rodinu, o které jste neměla tušení.

5 0
možnosti
MB

Souhlas a dovolím si doplnit ! V okresním archivu jsem byl 2x- neuvěřitelně dobrá služba - člověk z domu se objedná a sdělí co chce. Na výzvu jsem usedl do badatelny - rozrazily se dveře a přijel vozík ! Na něm předzáložkované stránky. Fotil jsem jako divý - 50% snímků blbě, rozmazané ! Musím vyrazit 3x .Další věc - naprosto záslužná digitalizace archivů

- snadno dostupných z domu ! Šustil jsem a hle - Vyskočil na mne mladý děda, (bez přehánění jsem zatlačril slzu) ... Možno zkusit ... :-)

http://digi.archives.cz/da/VysledekBean.action?show=&_sourcePage=y6y-

2 0
možnosti
PL

Hodně štěstí v životě i při psaní R^

2 0
možnosti
JS

Pavle, děkuji Ti a přeji to samé i Tobě :-)

0 0
možnosti