Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem chlapečkovi s ovázanýma ušima vypila džus

11. 03. 2017 18:32:27
Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela.

*

Ne každý má štěstí na milující a vnímavé rodiče. Můj táta byl věčně v práci a macecha mě moc nehýčkala. Proč taky. Její jsem nebyla a stačí přeci aby dítě nemělo hlad a nechodilo špinavé. Aby sousedi nepomlouvali.

Zánět slepého střeva není nic moc vážného. Když se chytne včas. Bylo mi asi deset let a měla jsem bolesti břicha. Chvílemi jsem i zvracela. Když už si toho, že jsem zelená, chodím v předklonu a zvracím skoro po každém jídle, všiml táta, macecha reagovala "Zvrací schválně, mám ji prokouknutou."

Tak jsem byla prokouknutá. Ale Bohové Všehomíra se mnou ještě měli plány. Ještě se umírat nebude. Ségra měla jít na kontrolu po penicilinu. Táta mě tedy vzal k doktorovi taky. Pro sichr. Co kdyby náhodou.

Doktor prohlédl ségru zběžně a pak se jal vyšetřit mně. Jakmile mi prohmatal břicho, změřil teplotu v konečníku, začal nebývalý cirkus.

"Ta holka už dávno měla být v nemocnici, to si u vás nikdo nevšiml, že je jí blbě?!" Táta jen nesměle namítnul "Ale manželka si myslela, že to jen hraje." Doktor na tátu ještě chvilku huboval mezi vyplňováním lejstra pro nemocnici a jelo se rovnou tam. Táta trval na tom, že mě tam odveze.

Odvezl. Jenomže v té nemocnici byl menší problém. Přijali mně. Vyšetřili. A hned převoz v noci z Plané do Mariánek. Do Mariánských Lázní, přesněji řečeno. V Plané jim chyběl anesteziolog a mě měli operovat co nejdřív. V Mariánkách mě pod kudlu vzali hned ráno.

Navlékli na mně andělíčka, položili na jezdící postel, vrazili do zadku injekci a dovezli na sál. Tam svítilo hodně světel. Asi na uvítanou. Pan doktor mi uvázal jednu ruku a pak druhou. Do levé mi dali silnou jehlu a já měla počítat kapky. Pálily mě oči, tak jsem je zavřela. Někdo mě šimral na břiše a byl cítit jód.

Potom nic. Probudila jsem se na posteli v pokoji, kde bylo šest míst. U každé železné postele byl plechový otlučený stolek. Na mém stolku ležela plastová nádobka. Pod hlavou, kde měl být polštář nebylo nic. Mžourala jsem očima a bylo mi zle. Přišla sestřička. Taková bílo modrá víla.

Pohladila mě po hlavě a řekla "Pozvracela jsi si polštář, za chvíli ti přinesu jiný. Kdybys ještě potřebovala zvracet, tak tady do té ledvinky." Ukázala na tu bílou nádobku na stolku. "A nevstávej, kdyby se ti chtělo na záchod, tak tady tím tlačítkem si na nás zazvoníš, doneseme ti mísu."

Mísa. Zážitek sám o sobě. Smaltovaný bílý plech. Šup s ním pod deku. Studí. Mám pocit, že si čůrám do postele. Navíc jsou i ostatní postele obsazené dětskými pacienty a všech pět jich s napětím čeká, jak to dopadne. Děs.

Od dne operace, mám horečky. Když nepolevují, rozhoduje se lékař o nasazení pendaponu. Injekce. Píchání do těla nesnáším tak, že na mě poprvé sestra musí až klečet. Píchne do zaťatého zadku a já řvu. Když na mě jdou s další injekcí, chci se prát. Je u toho vrchní sestra. Chvilku mi mluví do duše a říká "Když ten zadek povolíš a budeš dýchat zhluboka, nebude tě to tak bolet."

Zkouším její návod a je to vážně lepší. O dost. Stále mám ještě horečku. Je to třetí den od operace. Zvracím, nejím. Jen piju. Hodně. Všechno, co mi přinesou. Vedle mé postele se vystřídali pacienti. Holčičku (taky po slepáku) si rodiče odvezli. Leží tam kluk se zafačovanou hlavou.

Rozpraskanými rty cedím otázku

- "Co máš s hlavou?"

- "S hlavou nic. Měl jsem vodstátý uši. Skoro jako slon. Tak mi je naši nechali přišít."

- "A bolí to?" "

- "Když si na to nelehnu, tak ne."

Malý slon po operaci, byl gentleman. Nosil mi čaj a snažil se mě bavit. Půjčil mi knihu Neználek ve Slunečním městě. A povídal si se mnou.

- "Víš, že si sestry na chodbě o tobě povídaly? Že tě prej přivezli skoro pozdě. Prej máš blbou matku."

- "To není matka. Mám macechu." skoro se mi skutálela slza.

- "Bych jí seřval. By koukala! Tě mohla zabít, si myslim!"

Přijeli mu rodiče. A přivezli pomeranče a džusy. Hladili ho po té jeho zafačované hlavě a říkali, že už brzy půjde domů. Mně navštěvovali jen doktoři při vizitě a sestry s injekcemi a čajem. Stále jsem nejedla a jen pila jako duha.

- "Tady máš ještě čaj. Já už jdu spát. Dobrou. A kdybys měla žízeň, tak se napij džusu, jeden mi taťka votevřel. Já ho nerad. Ale naši mi ho nutí. Prej je to zdravý."

A já nespala a pila. Čaj. Pak už nebyl čaj. Byl džus. Poslední žíznivá noc, během které jsem vypila Ládíkovi celý jeden džus. S každým douškem to bylo nějak lepší. Hladil mě uvnitř horečnatého těla a chladil. Taky jsem si představovala, že mi džus přinesla moje maminka a táta ho pro mě otevřel...

*

Dodnes mi džus v horečce pomáhá.

Tak díky, malý rytíři Slone Ládíku.

Za tu laskavost k neznámé holce.

*

Autor: Jana Slaninová | sobota 11.3.2017 18:32 | karma článku: 26.07 | přečteno: 709x

Další články blogera

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.78 | Přečteno: 1241 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 792 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 613 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 492 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 1059 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.95 | Přečteno: 1722 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1159 | Diskuse
Počet článků 311 Celková karma 23.67 Průměrná čtenost 930

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________

Můj muž (nejen) fotí:

milanslanina.blog.idnes.cz 

__________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.