Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V babiččině ložnici bydlí ve skříni princezna

29. 06. 2017 12:11:58
Skříň trojkřídlá, z ořechového dřeva, které zub času nechal ztmavnout skoro do černa. Dvoukřídlá skříň s věcmi po babiččině mami a babiččina garderoba. Manželská postel s načechranými peřinami, pletený přehoz.

*

Toaletní stolek s velkým, po stranách zabroušeným zrcadlem. Taburetka, která pamatovala babi ještě malou. Noční stolky s madly vykrouženými z čehosi oranžového. Šero i ve dne a tajemství skříní plných nažehleného prádla a mýdel v saténových krabičkách.

Velká trojkřídlá skříň ukrývala za proskleným dílem, opatřeným krajkovou záclonkou, štosy ložního prádla. Babi prokládala prádlo všemi těmi mýdly, která po vyjmutí z krabičky prorazila nosní přepážku svou intenzivní vůní jasmínu a nebo šeříku.

Taky v prostředním dílu stála na jedné polici lahvička Byc ́Moze, kterému jsme v pubertě se sestřenicí přezdívaly "Bič boží", protože navonění tím ultra intenzivním pachem, bylo opravdu jako když nás Bůh trestá za nějaký velký hřích třeba pádem do hnojiště.

Proč se říká lahvičce, ve které plavou mrtvé fialky Živé květy, jsem dumala jako děvče z vesnice hodně dlouho. Ta veliká skříň skýtala nejen zásobu mýdel, ale také těžké zimní kabáty. V jedné části babiččiny a v druhé byl jeden dědův hubertus s cigaretami značky Clea za 7,- Kčs v kapse a také všechny dědovy košile, kalhoty a saka. To bylo vše, co děda kromě trenek a ponožek potřeboval.

Babi měla několik kabátů a jeden umělý kožich. Na ostatní věci měla dvoukřídlou bachratou skříň, která byla ze stejné rodiny jako celá ložnice. Ořechové dřevo se silnou patinou. V té druhé skříni visely i několikery šaty po prababičce z dob první republiky, které jsem chodila babičce kramařit. Když jsem je oblékla, připadala jsem si jako ve filmu pro pamětníky, ve kterém hrála má oblíbená Nataša Gollová.

Konala jsem sama pro sebe přehlídky, kdy jsem dědovou vázankou stáhla šaty v pase, abych je nevláčela po zemi. Naparovala jsem se před zrcadlem s roztaženým deštníkem, který měl krásně ošoupanou dřevěnou rukojeť.

A už jsem nebyla Nataša Gollová, ale princezna a můj zámek byl na dně babiččiny skříně vyložené hedvábným papírem.

Byly tam poklady. Bižu všech možných druhů, která odpočívala v krabičce a pomalu už zapomínala na denní světlo. Tam odtud jsem chodila na dlouhé vycházky po zámeckém parku - od okna, kolem židlí a stolku, okolo pohovky pod oknem až úplně dozadu k manželským postelím. Zrcadlo bylo hladinou rybníka, ve které jsem se prohlédla, zda jsem stále princezna.

Za účelem princeznovství jsem si od babičky vyžádala starou záclonu, ze které jsem měla závoj. Aby na něm držela korunka, kterou jsem si vystřihla z papíru, pěkně jsem ji přivázala provázkem. Žlutým, roztřepeným, který byl původně celistvou šňůrou na prádlo. Tedy do doby než jsem zakopla o dřevěnou tyč s hřebíkem, která podpírala "šňůru".

Motouz puknul, prádlo padlo k zemi a já jsem musela kajícně máchat prádlo ve škopíku a děda v "nášlapné" ždímačce ždímal a věšel. Nejprve ale natáhl skutečnou prádelní šňůru, kterou byl koupit v drogerii. A říkal

"Já ti to mámo říkal, že to rupne. Ale ty ́s zase chtěla ušetřit, že jo?"

Tak si princezna nasadila na hlavu tu květy potištěnou záclonu opatřenou korunkou a na dně skříně si povídala s vílami a trpaslíky, kteří vykukovali ze všech záhybů babiččina oblečení. Šaty po prababičce, šaty babiččiny. Sukně, halenky, kalhoty... učiněný ráj prádla. Všechno vzorně vyžehlené.

Babi mi tolerovala to princeznování a kramaření. Nějak tušila, že mi je v té její skříni dobře.

Ještě dnes si vybavím tu vůni ložnice se vším prádlem, nadýchanými peřinami vynášenými v létě na sluníčko, pleteným přehozem s třásněmi na posteli a kouzelným zabroušeným zrcadlem.

Také tikot budíku na babiččíně nočním stolku, který používala už její maminka. Kovový, ošoupaný a s vybledlým ciferníkem...

*

...doma máme jednu péřovou peřinu...

...není po babičce, ale když do ní zabořím ruce, vybavím si peřiny vynesené na sluníčko...

...a jsem zase na chviličku princezna, která bydlí v babiččině skříni...

***

**

*

Autor: Jana Slaninová | čtvrtek 29.6.2017 12:11 | karma článku: 18.39 | přečteno: 418x

Další články blogera

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.78 | Přečteno: 1241 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 792 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 613 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 492 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 1059 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.95 | Přečteno: 1722 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1159 | Diskuse
Počet článků 311 Celková karma 23.67 Průměrná čtenost 930

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________

Můj muž (nejen) fotí:

milanslanina.blog.idnes.cz 

__________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.