Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Naše bývalá pracovní parta ještě stále smrdí. Člověčinou

14. 07. 2017 9:09:09
Je to drahně let, kdy jsme se jako kolektiv "sčuchli" a fungovali skoro jako rodina. Společně jsme slavili narozeniny v zasedačce nebo na zahradě firemního objektu grilovali, slavili pracovní úspěchy i prožívali bolesti.

*

Zažila jsem v tom kolektivu čtyři roky báječné symbiózy, které mi pomohly přežít nejhorší období v životě. Čtyři roky v nezměněné sestavě. Po čtyřech letech malou firmu pohltila nadnárodní korporace a tím vcucnutím nastal postupný odliv lidí do různých směrů.

Někteří v korporaci zůstali a zvykli si na to, že jsou pouhé číslo s mnoha povinnostmi ve velmi sešněrovaných poměrech. Jejich výdrž je obdivuhodná.

Jako pracovní parta jsme se sice rozmělnili a poodvál nás vítr změn, ale zvykli jsme si, že se scházíme. Ne příliš často, ale minimálně jednou za rok ano. Včera bylo jednou za rok.

Z původní party byl jeden pracovně znemožněn, jeden na dovolené, na jednu nemám kontakt, protože už dlouho důchoduje a nějak to přerušilo tok kontaktů a jeden je nedostižný, bo žije na chatě a svobodomyslně bádá o vesmíroproudech.

Přesto jsme se sešli v počtu sedmi lidí.

Někteří zešedivěli, dvě se barví, tak je houby poznat, zda už taky doháníme kluky v jejich stříbřitých přelivech. A ten nejstarší z nás stárne nejmíň. Prevít. Je mu šedesát sedm a vypadá skoro stejně jako když jsem v roce 2001 nastupovala mezi tyto člověkoživočichy.

Vypadalo to jako na školním srazu, kdy většina z nás tasila mobily umístěné proklatě nízko a pořídila pár fotek z včerejšího posezení u zrzavé vody. Šmidlali jsme prsty po obrazovkách těch placatých chytráků a ukazovali si vzájemně nová vnoučata, stárnoucí děti, domácí zvířata...

Naše bývalá pracovní parta ještě stále smrdí. Člověčinou.

Je to drahně let, kdy jsme se jako kolektiv "sčuchli" a fungovali skoro jako rodina. Společně jsme slavili narozeniny v zasedačce nebo na zahradě firemního objektu, grilovali, slavili pracovní úspěchy i prožívali bolesti...

Jako by to všechno bylo včera a zároveň hrozně dávno.

Jsem ráda, že jsme načichlí ještě i po těch letech povídáním, kdy se smečuje slovně a vybírá smeč aby všechno utonulo v hurónském smíchu, který nás tolik let spojoval stejně jako ta ryzí člověčina.

Tak díky a zase někdy brzy, protože roky se nám plní, tak ať se ještě dost užijeme...

*

******

Autor: Jana Slaninová | pátek 14.7.2017 9:09 | karma článku: 17.20 | přečteno: 674x

Další články blogera

Jana Slaninová

Bojovníci za jakéhokoli boha neb politiku, polibte mi...

Jsem nejvíc nejhloupější stvoření na světě, protože nechápu, kde se na obou stranách jakéhokoli konfliktu, bere tolik nenávisti, přednaštvanosti a zaslepenosti. Kde to má počátek, když konec je vždycky jen začátkem dalšího boje...

22.11.2017 v 11:22 | Karma článku: 18.89 | Přečteno: 615 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.97 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.48 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 22.83 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 26.26 | Přečteno: 1604 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 515 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 306 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 913 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 312 Celková karma 23.60 Průměrná čtenost 929

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________

Můj muž (nejen) fotí:

milanslanina.blog.idnes.cz 

__________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.