Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už jsou v jinší hospodě

30. 08. 2017 21:21:21
Sokolovna na náměstí měla kdysi honosný štít. Barva zešedla a v kusech opadávala i s omítkou. Podzimní vítr honil po kočičích hlavách listí. Břicha mraků visela nízko a teplo bylo snad jen zapálenému cigáru v pěsti.

*

Zachumlal se do starého hubertusu po tátovi. Lokty oblýskané a prořídlé. Ztěžka se opíral o zábradlí. Skrze červenou barvu, která zažila mnoho změn počasí, vylézala rez a vesele kvetla. Uz když mu bylo deset, posílala ho máma do hospody v Sokolovně. Aby vyzvedl tátu, který v pět odpoledne byl často těžce pod parou.

Máma to nevěděla, ale on chodil pro tátu moc rád. Vždycky si ho vysadil na klín a ztěžklým jazykem se chlubil "Tohle je můj kluk, chlapi. Až vyroste, budem do knajpy chodit spolu!" Chlapi okolo stolu souhlasně mručeli a na jeho zdraví si zavdali.

Táta ho hladil po hlavě svojí zhrublou rukou, která přes den znala co je kus dřeva, ze kterého se klube nová postel nebo stůl. Chyběl mu jeden článek malíčku a ukazováku. Přesto jeho ruka, ta hrubá a těžká, hladila s takovou láskou, že by pro tátu udělal všechno. Úplně všechno.

Bylo mu čtrnáct. Jednou v pátek přišel domů ze školy dřív. Viděl, jak táta klečí na zemi, slzy se mu valí z očí a drží mámu za lem sukně. A prosí, aby zůstala. Ona ho začala odstrkovat. Plazil se za ní po kolenou a Michal viděl, že jeho táta, ten silný a dost často opilý táta, jen zkroušeně prosí

"Zůstaň s námi, Věro! Oba tě s Míšou milujeme a potřebujeme!"

Jen se mu vysmála a začala mu vyčítat snad i to, co neudělal. Když tam jen trpně klečel a beze slov ronil slzy, nemohla snést tu bolest v jeho očích. V těch očích, které prosily o odpuštění všeho a zároveň odpouštěly vše. Otočila se k němu a začala ho bít pěstmi. Klečel. Nebránil se.

Michal chvíli stál a nemohl se pohnout. Ve chvíli, když začala máma tátu bít hlava nehlava, když na jeho tváři uviděl kapku krve, zatmělo se mu před očima. Vyběhl na pomoc tátovi vší silou svých čtrnácti let a silou lásky k otci. Odstrčil mámu. Upadla a uhodila se do hlavy . A jako by z ní vyprchal hněv. Překvapeně zvedla na chvilku hlavu a její světlo v očích se ztratilo.

Táta mu v jeden mžik sbalil věci a řekl mu "Jeď k tetě do Višňové. Nevracej se sem. Dneska si tu nebyl. A hlavně mi věř, že tě mám moc rád."

Povídalo se po malém městě všelicos. Taky to, že starej Votruba byl zpiťar a ženu zabil, když mu vyčítala chlast. Občas se šuškalo, že "V tom byl někdo další, pani, víte?"

Michalův táta dostal dvacet let. Synovi psal, ale dopisy neposílal. Když zemřel, dostal Michal balíček, ve kterém byly ohmatané mariášky, paklík nedokouřených cigaret, hodinky a hubertus. A taky dopisy. Hodně dopisů. Michal je četl celých čtrnáct dní. Drtil v ruce zbytky cigaret a brečel do hubertusu, ze kterého cítil hospodský dým. Tu tátovu "vůni".

*

Sokolovna na náměstí měla kdysi honosný štít. Barva zešedla a v kusech opadávala i s omítkou. Podzimní vítr honil po kočičích hlavách listí. Břicha mraků visela nízko a teplo bylo snad jen zapálenému cigáru v pěsti.

Vstoupil dovnitř. Dým by se dal krájet nebo se o něj opřít. Zdi zažloutlé až běda, za výčepem paní provozní Irena, které padaly šedivé ulepené vlasy do čela. Všechno bylo takové kalné.

Poručil si pivo a sedl do kouta. Prohlížel si místo, kde sedával táta. Viděl jeho podroušenou, ale spokojenou tvář, když mastil karty a pil pivo. A taky ty jeho oči. Ty nejlaskavější oči na světě, které se na Michala upíraly, když ho přišel odvést domů.

*

Vešli dovnitř jacísi místní. Usadili se u stolu štamgastů a prohlíželi úkosem toho "cizáka".

"Hele, Venco, von je vole podobnej starýmu Votrubovi, nóó, přece tomu co zamordoval starou před dvaceti lety."

Po několika rundách rumíčků, se jeden z místních otočil směrem k Michalovi, který seděl se zastřeným zrakem.

"Mladej, nejseš ty syn starýho Votruby?!"

Michal se otočil

"Proč se ptáš?!"

"My sme vole, měli tvýho fotra rádi. A to i když Věru zabil. Každej z nás by tu mrchu zabil, mít ji doma. Dyť vona se mu tahala s půlkou města, vole. No to je na zabití, né?!"

Michalovi zaplavily slzy oči. Mámu nelitoval. Vždycky litoval jen toho, že nemohl s tátou zůstat...

Zaplatil.

Když vyšel ven, měl oči plné slzí a uši plné hluku ventilátoru a hovoru štamgastů. Myslel na tátu.

*

Řidič autobusu byl v šoku, když mu někdo vstoupil pod rozjetá kola.

"On se vůbec nerozhlídnul, vůbec nekoukal, jako kdyby byl mimo..." opakoval stále.

*

Po takovém nárazu vyběhli všichni hosté ze Sokolovny ven.

"Smolná rodina. Táta vrah, matka zabitá coura a mladej teď taky mrtvej. Ireno, dem dovnitř. Nalej nám panáky. Musíme mladýmu i starýmu Votrubovi připít. Už jsou v jinší hospodě..."

*

Autor: Jana Slaninová | středa 30.8.2017 21:21 | karma článku: 20.42 | přečteno: 581x

Další články blogera

Jana Slaninová

Bojovníci za jakéhokoli boha neb politiku, polibte mi...

Jsem nejvíc nejhloupější stvoření na světě, protože nechápu, kde se na obou stranách jakéhokoli konfliktu, bere tolik nenávisti, přednaštvanosti a zaslepenosti. Kde to má počátek, když konec je vždycky jen začátkem dalšího boje...

22.11.2017 v 11:22 | Karma článku: 18.89 | Přečteno: 615 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.97 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.48 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 22.83 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 26.39 | Přečteno: 1640 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 519 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 307 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 913 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 312 Celková karma 23.60 Průměrná čtenost 929

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________

Můj muž (nejen) fotí:

milanslanina.blog.idnes.cz 

__________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.