Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fasování pastelek a kupování bačkor

2. 09. 2017 8:14:46
Jakmile se začínalo v srpnu později rozednívat, bylo září jasně na forhontě. V posledním týdnu prázdnin mě táta nalodil do auta a jelo se do Tachova. Pro bačkory. Nebyly Vánoce. Za rohem bylo strašidlo. Škola.

*

"Janku, Bóžo, voblíknout a jedem!" volal na nás táta z koupelny, když po oholení na tvář patlal vodu po holení. Děda používal Pitralon, táta Diplomat. Byl přeci ředitel Agroservisu, tak musel reprezentovat. Oblékl si kalhoty s puky, kterými by mohl klidně pokosit louku jak byly ostré, bílé tílko a na to nažehlenou košili.

Já na sebe s vrčením a nechutí nahadila to, co mi bylo připraveno a čekala před barákem obutá než si táta zašněruje polobotky, které házely prasátka jak se leskly. Ségra se vyloudala za tátou a obě jsme čekaly až vyjede z garáže naší tmavě modrou Škodou 105.

Zavřel a zamkl dveře od garáže a já mu pomohla zavřít vrata od dvora. Usadily jsme se se ségrou v autě na zadních sedadlech co nejdál od sebe. Lezly jsme si příšerně na nervy. Zejména mi vadilo, že ségra je šprt a takzvaný svatoušek. Všechny osobně provedené neplechy vždycky v pohodě svalila na mně, protože já vždycky byla lotr a zločinec jedné osobě, tak to měla snadné.

V Tachově vyfuněla naše Škodovka prudký kopec kolem polikliniky a táta zaparkoval v některé z vedlejších ulic. Kolem náměstí byly obchody. Nejdřív se šlo pro bačkory. Už tehdy jsem je nesnášela. Většinou byly vyrobeny tak maximálně dvě barevné varianty, ale zato v mnoha velikostech. Ségra nadšeně tleskala a já byla otrávená jako šváb. Byly vždycky odporně čisté, svítily novotou, smrděly umělou hmotou a gumičky, které jistily nárt jsem cítila jako škrtidlo, které dusí poslední dny prázdnin.

Když se na motouzu tátova malíčku na levé ruce houpaly dvě krabice s bačkorama, ještě si prohlédl moje a pak ségry hodobóžo kalhoty, ve kterých jsme měly jít první den do školy. "Bóžo, ty už jsi zas z těch kalhot vyrostla. Na dýlku i do šířky!" řekl táta. A mně bylo jasné, že ségra bude mít nové gatě a já vyfasuju kalhoty po ní. O dva roky mladší ségra byla zhruba o půl hlavy větší a o půlku širší než já. Brala jsem to tenkrát jako děsnou potupu.

Dokoupily se nezbytnosti, nakoupil se proviant na týden a jelo se domů. V předsíni byly připravené dva plátěné pytlíky ušité ze starých závěsů se zdrhovadlem a šňůrkou na pověšení. Jedny s iniciálami JŠ a druhé BŠ, vyšité kostrbatě bílou nití na tmavém podkladě. Strašidlo jménem škola začínalo nabírat konkrétní obrysy.

Ten poslední týden bylo smutno. Ze strnišť začínalo foukat studeně a pod modrou vytahanou teplákovou soupravu lehce zalézal chlad a nutil mě k rychlejšímu pohybu. Když se podařilo i teplejší počasí, šla jsem si postěžovat a pobrečet svým nejlepším kámošům, kteří mě nikdy nesoudili a nezradili. Stromům v nedalekém lesíku.

Jediné, nač jsem se těšila, byly pastelky, které jsme ve škole dostávali první školní den. Byla jsem čmárací. Dost často jsem počmárala každý volný list v sešitech a slýchala, že jsem strašná. Byla jsem ráda strašná. Čmáráním jsem se ocitala ve světě, který nepatřil škole.

*

Bačkory a pastelky.

Smrad jednoho a kouzlo druhého.

Konec volnosti a začátek tuhého režimu.

Ještě dnes dokážu cítit tu lítost nad úmrtím prázdnin a tu nechuť k vzdělávání se systémovým způsobem.

Třeba kdyby mě tenkrát učil Jára Cimrman nebo Zdenda Svěrák,

školu bych mohla i milovat.

Ale to už je jiná pohádka...

**

*

Autor: Jana Slaninová | sobota 2.9.2017 8:14 | karma článku: 18.77 | přečteno: 508x

Další články blogera

Jana Slaninová

Bojovníci za jakéhokoli boha neb politiku, polibte mi...

Jsem nejvíc nejhloupější stvoření na světě, protože nechápu, kde se na obou stranách jakéhokoli konfliktu, bere tolik nenávisti, přednaštvanosti a zaslepenosti. Kde to má počátek, když konec je vždycky jen začátkem dalšího boje...

22.11.2017 v 11:22 | Karma článku: 18.89 | Přečteno: 616 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.97 | Přečteno: 639 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.48 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 22.83 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 26.39 | Přečteno: 1640 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 519 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 307 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 913 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 312 Celková karma 23.60 Průměrná čtenost 929

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________

Můj muž (nejen) fotí:

milanslanina.blog.idnes.cz 

__________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.