Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strašný háčkovaný plavky a Čapkárna

12. 09. 2017 20:10:20
Jako děcka jsme o prázdninách řádili na kole, ve vodě, na stromech a při skocích snožmo z prvního patra venkovního schodiště i vzduchoplachtili. Když sluníčko pralo tak, že borovice plakaly smolné slzy, jezdilo se k vodě.

*

Já byla u babičky a přes půl městečka chodila za sestřenicí. Ta byla ze čtyř dětí, tak měli doma dost kol. Některá už historická. Ukrajina bylo to nejstarší a nejtěžší kolo. Vždycky se losovalo, kdo na té hrůze pojede. Je fakt, že nespornou výhodou toho tanku mezi koly byla váha. Když jste ho rozjeli, jen tak nebylo k zastavení. Ale než jste ho rozjeli, byl peloton Koupavců Obecných už někde na polovině cesty k rybníku.

Na kolech jsme se přesouvali jen mimo městečko. Skoro uprostřed něj byl rybník, který občas byl i ke koupání. Ale většinou z něj lidi dostávali vyrážku. Tak jsme to jako děcka střídali s místy vzdálenějšími. Žůžo dobrodrůžo bylo, když bratránek zavelel

"Jedem na Čapkárnu."

Teta nám namazala chleby se sádlem a škvarky, do skleničky od hořčice nacpala na proužky nakrájenou čerstvou mrkev a okurky, do lahve od sirupu zašpuntovala čaj s citrónem, každému šoupla sváču do tašky nebo batohu a jelo se. Plavky na sobě, přes ně vyplandané triko, na řídítkách namotaný starý sepraný froté ručník s dírami, kostkovanou deku zplstnatělou od častého praní přicvaknutou na nosiči.

Jeden rok jsem místo mých oblíbených modrých plavek, které nedopatřením zůstaly doma, vyfasovala od babičky úplně strašný háčkovaný plavky. Každý kus toho čehosi ve tvaru plavek, měl jinou barvu. Háčkovala to nějaká babiččina kamarádka, která nemohla chodit. Tak stále háčkovala. Babička jí chodila na nákupy, aby Jaruška nestrádala. A ona ji na oplátku štědře zásobila háčkovanými dárky.

Dečky, ubrusy, záclonky a...

...ty úplně nejvíc nejstrašnější plavky na světě.

Dokud jsem v nich byla jen oblečená, tvářila jsem se jako Mistr světa Amoleta, aby nikdo nepoznal, jak blbě se v nich cítím. Trošku těmi dirkami prosvítala kůže. Připadala jsem si pomalu víc nahá než oblečená. Bylo mi asi tak deset, ale nahatá jsem se už nechtěla ukazovat ani před babičkou.

Za radostného výskání se všichni na Čapkárně hrnuli do vody. V té době jsem ještě neuměla plavat, tak jsem se šla jen smočit jako obvykle. Jejdamane! A kruci! Sotva jsem se namočila, plavky povolily, zplihly... ramínka se prodloužila a já měla to, co bývá u krku, skoro u pasu! Mezi nohama nacucané plavky visely jako miminu plenky plné hovének.

Zalezla jsem po krk do vody a odmítala vylézt. Měla jsem hlad i žízeň, chtělo se mi čůrat a začínala mi být zima. I když už jsem byla modrá jako Avatar, tvrdila jsem, že mě to baví. Sestřenici už to nedalo, tak se mě přišla šeptem zeptat, co se vlastně děje. Pošpitala jsem jí to do ucha. Obratem mi přinesla ručník a dělala mi "clonu" dokud jsem nevylezla tak, že jsem se mohla zabalit do ručníku.

Cvakání zubů bylo tak silné, že dát mi mezi ně kus větve, byla by dokonale nakrouhaná na piliny. Zapadla jsem do nejbližších keříků a čůrala snad pět minut. Pak jsem se (stále omotaná ručníkem) nahadila do svého trika a bratránek mi gentlemansky půjčil i to svoje. Třásla jsem se na dece jako ratlík, pila zteplalý čaj a jedla ten nejlepší chleba se sádlem a škvarky ve svém životě.

Prázdniny byly teprve na začátku a já se vrátila k babičce celá ubrečená a rozklepaná, že mám po prázdninách, když nemám "Úplně normální plavky, babi!". Tu háčkovanou věc už jsem nechtěla na sebe ani ve snu. Babičce jsem promáčela polštář i peřinu, protože mi pršelo z očí, že jsem se úplně znemožnila.

Druhý den mi řekla babička, že se mám stavit u tety, že se jede na Čapkárnu.

Nechtěla jsem.

Ale pak jsem si řekla, že do vody nemusím.

Že pojedu.

U tety mě čekalo překvapení.

V papíru na stole byly zánovní plavky. Přesně moje velikost. Teta je nějakým zázrakem sehnala někde u sousedky, které moc rychle vyrostla dcera.

Prázdniny byly zachráněny a Čapkárna se všemi dobrodružstvími zase byla naše...

*

Autor: Jana Slaninová | úterý 12.9.2017 20:10 | karma článku: 28.07 | přečteno: 1151x

Další články blogera

Jana Slaninová

Bojovníci za jakéhokoli boha neb politiku, polibte mi...

Jsem nejvíc nejhloupější stvoření na světě, protože nechápu, kde se na obou stranách jakéhokoli konfliktu, bere tolik nenávisti, přednaštvanosti a zaslepenosti. Kde to má počátek, když konec je vždycky jen začátkem dalšího boje...

22.11.2017 v 11:22 | Karma článku: 18.89 | Přečteno: 614 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.97 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.48 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 22.83 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 26.26 | Přečteno: 1604 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 515 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 306 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 913 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 312 Celková karma 23.60 Průměrná čtenost 929

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

_________________________

Nejoblíbenější kapela:

http://hexaedr.sweb.cz/PAST/

_________________________

Můj muž (nejen) fotí:

milanslanina.blog.idnes.cz 

__________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.