Vzpomínkomat: rajská s knedlíkem, cukrová vata a jízdy na podprdelnících

10. 08. 2018 7:16:00
Bydleli jsme kdysi na vesnici, kde můj táta dostal od státního statku zbrusu nový dům typu OKAL. Na jedné fotce mě máma drží v náruči a za námi je místo zahrady holá zem. To mi bylo asi osm měsíců.

*

Když jsem byla už starší a začala vnímat věci kolem a ukládat si je to té chlupaté šišky na krku, vybavuju si, že zahrada už byla zahradou a ne holou zemí. Pamatuju si stromky, které na sobě ještě měly takové ty bílé cedulky, na kterých pěčlivý pan zahradník napsal tužkou, co je to za odrůdu. Písmo už na nich nebylo zřetelné, ale na tom nezáleželo. Táta si pamatoval, kam co nasázel.

Občas k nám přijela babička s mými sestřenicemi. Z maloměsta na vesnici o pár barácích. Jediné povyražení tam byla jednou za rok pouť. Na pouti mě kromě stánku s pochutinami, bavila jen střelnice. Tam jsem se dívala, jak kluci střílejí na papírové růže a slyšela jak táta polohlasně šeptá sousedovi

"Vždyť maj všechny ty vzduchovky připilovaný mušky. To by poznal každej blbec."

Táta měl zkrátka technické oko a selský rozum nádavkem. Ale kluci v pubertě neměli jeho oko ani rozum, tak stříleli jako o život a když se někdo náhodou trefil, šel to se svojí holkou zapít žlutou limčou a koupil jí cukrovou vatu. Kolem lítaly vosy, vyhrávaly reproduktory a svítilo sluníčko.

Sestřenice a já, jsme měly všechny tři skoro stejné šatičky. Jak já to neměla ráda.

"A proč si nemůžu vzít modrý trenky, to pruhovaný triko a jarmilky?" zavzdorovala jsem si před připravenou garderobou.

"Je to pouť. Lidi musí bejt slušně oblečený. Kdyť tam bude celá ves!"

Tak jsme všichni na každou pouť byli vyoblíkaní jak na candrbál. Táta polobotky, tesilové kalhoty s pukem, košili s frajerskou rozhalenkou a v zadní kapse kalhot peněženku. Rozdal nám drobáky a šel se sousedem sedět na lavičku pod kaštany u kostela těsně u návsi s kolotoči a houpačkami. S sebou si vzali malinovku a jen tak ucucávali z lahve a čekali, až nás to přestane bavit.

Jednou před poutí, macecha odjela s mojí ségrou někam na Šumavu ke své sestře. Druhý den k nám domů přijela babička se sestřenicemi. Od rána se točila po kuchyni, kde to vonělo. K snídani čerstvý domácí chleba, máslo, marmeláda a kakao. Asi nejlepší kakao na světě. Když nás táta odpoledne spořádaně přivedl z procházky domů, byla na stole rajská.

"Rajská s knedlíkem? Proč nejsou kolínka, babí?" ptala jsem se.

"Protože dědoušek sekaný potrubí nerad, tak se u nás jí s knedlíkem. Houskovým, Žanynko."

"Tak já to zkusim, když to musí bejt."

"Nemel, jdi si umejt ruce a alou ke stolu." zavelel táta.

Prvně v životě, jsem ve svých zhruba šesti letech, jedla rajskou s knedlíkem. Měla jsem pocit, že nikdy nic lepšího, jsem neměla ještě v puse. Maso se rozsýpalo, rajda hezky nacucla do knedlíků a nám se všem dělaly boule za ušima.

Druhý den ráno, jsme vyrazili na pouť hned, jak jsme uslyšeli, že se na návsi hraje. Všichni "v gala". U stánku s dobrotami byla fronta, ale větší byla u stánku s cukrovou vatou. Všude sladký smrádek a nadýchané "balónky" vaty na dlouhých špejlích v rukách těch, co už nakoupili. Toužila jsem taky po tom zázraku na špejli. Ale táta se zaseknul a že ne. Že to je skoro jedovatý.

"Ale Jindra s Mácou můžou, jo?!"

"Ty nejsou moje." a bylo to.

Otočila jsem se na patě a šla jsem domů, uražená, trucovitá a smutná. Všichni včetně mých sestřenic, si jedí svojí cukrovou vatu a já nemůžu.

"Babí, babičko moje. Táta mi zakázal cukrovou vatu a já jí tolik chtěla. Dáš mi eště tu rajskou s knedlíkem?" chtěla jsem tak zahnat smutek z nemožnosti ochutnat cukrovou vatu.

"No, Janíku, už nemám. Všechno se snědlo. Ale něco vymyslím, jo?"

Sáhla do ledničky a vytáhla čerstvé jahody a šlehačku. Jahody zasypala troškou cukru, nalila šlehačku do plastového tubusu s pístem a řekla mi

"Tahej nahoru a tlač dolu. Až to bude hustý, že s tím nepohneš, dodělám to."

Zatím, co jsem šlehala v ručním šlehači, babi vyndala parádní skleničky na nožce, nandala kolem dokola půlky sladkých dlouhých piškotů a čekala až se trošku unavím. Potom mi šlehač vzala a došlehala bílou nádherně nadýchanou hmotu. Vzala "nohavici" s úzkým zubatým koncem a naplnila ji šlehačkou. Potom do každého pohárku nandala část jahod s cukrem a krouživě navršila šlehačku. Tu nazdobila na špičce jednou jahodou a posypala pěkně jemně Grankem.

Jeden pohárek měl víc Granka. Ten jsem dostala hned. Ostatní putovaly do ledničky a čekaly na tátu a sestřenice.

"Poď, Žanynko. Něco ti ukážu. Napadlo mě to dneska ráno, když mi noha v ponožce ujela na těch naleštěnejch schodech. Vem si podprdelník a za mnou!"

Vzala jsem ze židle to, čemu se dnes slušně říká podsedák a následovala babičku. Ta vyšla do podkroví a já za ní. Schody tam vedly dřevěné, lakované, s oblými okraji.

"Dívej a pak to můžeš zkusit taky."

Babi položila na nejvyšší schod podprdelník, sedla na něj a s jemným "tuc tuc" svého majestátního pozadí, bravurně sjela schody a zabrzdila na dřevěné podestě pod nimi.

"Poď, budu tě chytat dole."

S velkým respektem, ale taky s obrovským nadšením, jsem sedla na improvizované podprdelníkové sáně a...

"Jeeeeddduuuu bbbaaabbiii."

Drncalo to se mnou, ale tím víc se mi to líbilo. Lítala jsem nahoru a drncavě sjížděla dolů až jsem byla celá zpocená.

K večeři babička servírovala topinky. Nedbala na ošklíbání a říkala

"Přece ten chleba nedám králikum, když je domácí."

Po večeři za odměnu dostal každý jeden pohár.

To, že mám už druhý a že jsem jezdila po schodech na podprdelníku, bylo moje a babiččino tajemství a mě už byla celá cukrová vata úplně ukradená.

*

P.S.: Teprve po letech mi došlo, že táta sestřenicím nenadržoval. Jen nebyly jeho, tak neměl tu potřebu, je vychovávat.

*

Autor: Jana Slaninová | pátek 10.8.2018 7:16 | karma článku: 30.34 | přečteno: 885x

Další články blogera

Jana Slaninová

Taková "sprostá" věc jako déšť

Obyčejný, nicotný. Protivný svou vlhkostí a nesnesitelný když teče za krk či do bot. Vlezle se lepí na tvář jako zdivočelá sprcha. A nebo...

14.1.2019 v 20:05 | Karma článku: 14.08 | Přečteno: 381 | Diskuse

Jana Slaninová

Aj v pokoře vstalť nový den

Z otevřeného ohniště v dřevěnici stoupal úzký proužek dýmu. Řežavé uhlíky občas zasvitly. To jak mrazivý vzduch proběhl skulinou pode dveřmi a dral se do komína.

12.1.2019 v 18:45 | Karma článku: 17.62 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jana Slaninová

Nelitovala, že babička zemřela

Ireně přišla sms od příbuzných. Oni nechápali, že babička bez své duše už není babičkou. Že je to tělo, které bez duše uvízlo na zemi, protože se bálo zemřít a odejít zároveň s duší.

10.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 29.36 | Přečteno: 1262 | Diskuse

Jana Slaninová

Sníh se sype z mračných duchen

Vítr, ten lehkomyslník, prudce zatřásl oblačnou peřinou. Zapomněl asi, že je povlak jemnější než kůže na tváři novorozence. Cíp se trhnul a z nebe se sype bílé nadělení. Asi aby měl anděl měkký dopad na sedinku, kdyby klouznul.

9.1.2019 v 19:00 | Karma článku: 15.54 | Přečteno: 343 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaromír Tichý

Jak má dnes vypadat businessman?

Když už jsem začal přechodně s nevinařskými tématy, rozhodl jsem se napsat článek na téma image obchodníka - muže. Myslím, že je to užitečné. Občas člověk stále narazí na velmi "divné týpky".

21.1.2019 v 18:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

Krev teče vždycky červená aneb Když plakátky nekecají

Hanina Veselá není v tuzemských vodách fantastiky nový zjevením a Magnolie novou postavou. Tak se koukneme, jak nám ta drzá kočka obstála tentokrát...

21.1.2019 v 17:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Michal Pohanka

Individuálně plánovaná smrt? Aneb Když jste (byl) starý, nemocný a bezmocný 6

Jsem už z oboru bohužel zvyklý na ledacos a hned tak mě něco nerozhází, ale nedávné utrpení člověka, říkejme mu třeba pan Slonos, překonalo všechna má negativní očekávání.

21.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 376 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 407 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 646 | Diskuse
Počet článků 145 Celková karma 24.75 Průměrná čtenost 932

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

..................................................

Výrobní rok: 1974

Znamení: lev a tygr (v čínském horoskopu)

Mám ráda: buřtguláš

Nemám ráda: špenátovou polévku

Miluju: nepřiznávám se k ničemu  :)

-

Jak mě vidí kolegyně bloggerka Ivana Dianová:

Kudlásek jsi. Trochu smutný, trochu lumpík, trochu vědma, trochu velké dítě...

..................................................

Můj muž Milan Slanina (nejen) fotí

..................................................

Nejoblíbenější kapela:

Horofolková skupina Past z Plzně

..................................................

Zlo se dá vidět všude a dobro je jen opačným koncem zla - jen nikdo neví, jak dlouhá je ta vzdálenost mezi nimi... (JSla)

...................................................

některá tučně označená slova v textu, jsou "klikací :)

Vynadat mi nebo třeba pochválit (mě) můžete na slaninovatea@gmail.com 

...................................................

Od 16.1.2019 si dávám od psaní ZDE pauzu.

Na jak dlouho, sama nevím.

 

 

Najdete na iDNES.cz