Aj v pokoře vstalť nový den

12. 01. 2019 18:45:00
Z otevřeného ohniště v dřevěnici stoupal úzký proužek dýmu. Řežavé uhlíky občas zasvitly. To jak mrazivý vzduch proběhl skulinou pode dveřmi a dral se do komína.

*

Horacius se pod kožešinami roztřásl zimou. Na podzim sice utěsnil mechem a jílem všechny spáry, ale zima už trvala dlouho. Jíl se drolil a pro velký mráz, nebylo možno nakopat další.

V truhle ubývalo obilí a v komíně uzené, v plátěných sáčcích ještě bylo něco sušeného masa i zeleniny a bylin. To byly železné rezervy. Horacius věděl, že ještě není nejhůř.

Byla polovina ledna. Do března budou ledy na řece. Do té doby, bude muset naklást pasti a pokusí se prosekat ledy tam, kde před zimou byly peřeje. Tam byl led nejtenčí.

Zavrčel, promnul si oči. Vstával opatrně. Kosti už cítil v celém těle. V padesáti byl skoro ctihodný kmet.

Ženu ztratil před deseti lety spolu s dětmi. Tenkrát řádila horká nemoc a nic platno nebylo, že prodal i krávu, aby felčarovi zaplatil.

Roky plynuly a Horacius se smířil se ztrátou. Každý druhý den, chodil ke třem křížkům pod mohutným dubem, kde si zrobil jednoduchou lavičku. Sedával tam, rozprávěl se svými dětmi a usmíval se na svou ženu, jejíž obraz vídal mezi větvemi stromu.

Vyprávěl Anně o tom, jak jabloň, kterou vysadil při narození Juliány, urodila celou kopu jablíček. A ořešák, vysazený za synka...

"Za malého Horacia, máme pytel ořechů. Když je prodám na trhu ve městě, mohl bych koupit jehně nebo dva pytle mouky. Na zimu se nám... můžou se hodit."

Když vítr pokýval větvemi, cítil Horacius souhlas a radost svých blízkých.

*

Podrbal se na bradě, kde vous spíše řídl a jal se naštípané dřevo přikládat do ohniště. Nejprve nejtenčí třísky. Chvilku foukal, až se plamínky mlsně obtočily kolem třísek, pak hrubší dřívka přidal a nakonec polena.

Voda v kotlíku začala záhy vřít. Přihodil pár kousků sušeného masa, trochu zeleniny, pár kousků tuřínu, zamíchal, vyšel na zápraží. Sníh jiskřil v ranním slunci a Horacius v tu chvíli ucítil přítomnost něčeho vyššího.

Pokřižoval se a pravil

"Aj v pokoře vstalť nový den. Nechť vše jest čistým, dobrým a kdyby smrť mě ráčila navštívit... nechť vejde a vede moje kroky za Annou a dětmi."

Každý den si tak pro sebe rozprávěl. Ovšem toho lednového mrazivého dne, měla Smrť jiné instrukce. Horacius snědl svou polévku a vyrazil k řece. Sekyru v ruce, přes plece kožešinovou vestu, v kapse kousek sušeného masa.

První zásek z ledu uštípl jen nepatrný zlomek. Druhý mocný zásek vytvořil nepatrnou puklinu. Horacius se rozmáchl ze všech sil.

Sekyra vklíněná do pukliny, jela do ledu mocnou silou paží, násobenou čímsi na první pohled neviditelným. To Smrť přiložila váhu své temné perutě...

Horacius se ztrácel v ledu a prudké vodě.

Zatím, co jeho tělo objímal chlad, vjížděli na led jezdci, kteří chtěli ničit a plenit. Horacius chtěl ještě chvilku žít, tedy šel lovit ryby. Viděl ryby, které svými majestátními těly protínaly mocný proud řeky v peřejích.

Nad jeho hlavou, hynuli jezdci kteří byli na loupežné výpravě. Zbroj je táhla ke dnu. Byli tak plní chtivosti, lačnili po zisku. Toužili po statcích druhých.

Horacius se ocitl pod rozložitým dubem, kde Anna měla rozpuštěné vlasy, které se dotýkaly Horacia, Juliány a malého Horacia. Cítil vůni jablek a ořechů...

Povodeň, která vzedmula ledy na řece, vyčistila kraj od lapků.

To, že s nimi odešel i Horacius, bylo jen řízením Osudu, od kterého vždy Smrť bere instrukce...

Nebo ne?

*

Autor: Jana Slaninová | sobota 12.1.2019 18:45 | karma článku: 17.62 | přečteno: 342x

Další články blogera

Jana Slaninová

Taková "sprostá" věc jako déšť

Obyčejný, nicotný. Protivný svou vlhkostí a nesnesitelný když teče za krk či do bot. Vlezle se lepí na tvář jako zdivočelá sprcha. A nebo...

14.1.2019 v 20:05 | Karma článku: 14.08 | Přečteno: 383 | Diskuse

Jana Slaninová

Nelitovala, že babička zemřela

Ireně přišla sms od příbuzných. Oni nechápali, že babička bez své duše už není babičkou. Že je to tělo, které bez duše uvízlo na zemi, protože se bálo zemřít a odejít zároveň s duší.

10.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 29.36 | Přečteno: 1263 | Diskuse

Jana Slaninová

Sníh se sype z mračných duchen

Vítr, ten lehkomyslník, prudce zatřásl oblačnou peřinou. Zapomněl asi, že je povlak jemnější než kůže na tváři novorozence. Cíp se trhnul a z nebe se sype bílé nadělení. Asi aby měl anděl měkký dopad na sedinku, kdyby klouznul.

9.1.2019 v 19:00 | Karma článku: 15.54 | Přečteno: 343 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Jana Slaninová

Nelitovala, že babička zemřela

Ireně přišla sms od příbuzných. Oni nechápali, že babička bez své duše už není babičkou. Že je to tělo, které bez duše uvízlo na zemi, protože se bálo zemřít a odejít zároveň s duší.

10.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 29.36 | Přečteno: 1263 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Mluviti zlato...

Stane se to každému. Každý ví, že když se to stane je důležité o tom mluvit. Ne každý to ale dokáže. Já to dokázal, protože ona to dokázala ...

6.1.2019 v 19:10 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 213 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Měsíc sem měsíc tam...

Pamatovat si kdy má vaše nejbližší okolí narozeniny, svátky a jiná výročí je nadlidský úkon. Můj táta to uměl každý rok okořenit, takže je na co vzpomínat...

19.12.2018 v 16:27 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 212 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Poprvé u bankomatu ...

Dáte mi za pravdu, že naši rodičové jsou v moderních technologiích trochu neohrabaní. No a co takhle naše mamina a její první setkání s bankomatem a platební kartou? Čtěte dál...

18.12.2018 v 21:02 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 1177 | Diskuse
Počet článků 140 Celková karma 24.74 Průměrná čtenost 915

JSEM...

...dělej cokoli chceš,

tak jak chceš a umíš,

pokud tím nikomu neškodíš...

..................................................

Výrobní rok: 1974

Znamení: lev a tygr (v čínském horoskopu)

Mám ráda: buřtguláš

Nemám ráda: špenátovou polévku

Miluju: nepřiznávám se k ničemu  :)

-

Jak mě vidí kolegyně bloggerka Ivana Dianová:

Kudlásek jsi. Trochu smutný, trochu lumpík, trochu vědma, trochu velké dítě...

..................................................

Můj muž Milan Slanina (nejen) fotí

..................................................

Nejoblíbenější kapela:

Horofolková skupina Past z Plzně

..................................................

Zlo se dá vidět všude a dobro je jen opačným koncem zla - jen nikdo neví, jak dlouhá je ta vzdálenost mezi nimi... (JSla)

...................................................

některá tučně označená slova v textu, jsou "klikací :)

Vynadat mi nebo třeba pochválit (mě) můžete na slaninovatea@gmail.com 

...................................................

Od 16.1.2019 si dávám od psaní ZDE pauzu.

Na jak dlouho, sama nevím.

 

 

Najdete na iDNES.cz