Vzpomínkomat: pionýrské tábory, vši a vosí hnízdo

12. 02. 2019 20:26:00
Byla jsem pravidelně každé léto uklízena z domova na pionýrský tábor. Po třech týdnech lumpačin a svobody, na víkend domů, přeprat prádlo včetně dítěte a hybaj na zbytek prázdnin k babičce.

*

Pionýráky byly pro mě ráj. Ačkoli vím dobře, že některá děcka z nich měla vyloženě traumata.

Já milovala tu volnost, kdy nebylo přítomno oko ni tělo (zejména ruce) mých pedantských mentorů (tým táta + macecha = drezúra na3). Najednou jsem mohla moc věcí. Třeba čistit si zuby podle svého (dlouho, protože mě bavilo jak pasta pění), nebo nosit jedno triko celý týden, mít po kapsách kamínky, jíst nezralý ovoce a tak podobně.

Taky mi nikdo nezakazoval pokusy ochočit si v poobědní pauze ve stanu mouchu, chytat prach ve slunečních paprscích, když se ráno draly do oken jídelny, lítat bosky všude (občas neumytý nohy i ve spacáku), chytat ještěrky a slepýše nebo trhat luční kytky pro milou sestru na ošetřovně, kde mi dost často čistila hluboký odřeniny, propichovala puchýře na patách (lítání na boso v holinách nebo pohorkách).

Dobrodružství číhalo za každou malinou, broukem, komárem i klíštětem. Klíšťata mi byla nakloněna. Velmi. Po každé výpravě do lesa, na louku nebo i na posekané hřiště, mohla jsem si být jistá zájmem klíšťat, která se v počtu dvou až pěti kousků, promenádovala po celém mém těle a některá směle sosala moji krev. Zřejmě "chutnej model", řečeno dnešní mluvou.

Několikrát jsem si dovezla domů vši. Poprvé na ně přišla babička hned druhý den, co mě táta s vypraným prádlem přivezl na prázdniny do města. Pamatuju si strašnej smrad petroleje, hlavu zabalenou do igelitu, přes to ručník (aby to "pracovalo") a babičku, kterak mi po petrolejokúře z hlavy vyčesává hnidy. Hnus humus, ještě dnes si drbu instinktivně hlavu, když si na to vzpomenu.

Zážitkem jednoho léta byly vosy. Výprava do lesa na maliny. A že se ten rok prostě urodilo. Tak jsme se rozptýlili po mýtině a popásali se na malinách. Po nějaké době, už jsme byli všichni zmlsaní a ty s "červem" jsme zahazovali. Za takovým malým příkopem, byly o něco větší (za plotem jsou přeci vždycky větší i když je to příkop). Skočila jsem si tam a se mnou pár dalších dětí. Jedno z nich, huplo nohou do vosího hnízda. Pak už si jen pamatuju paniku kolem sebe, děcka máchající rukama, řev a praštěný vosy, který bodaly do všeho, co se pohne.

Já stála. Jako dřevo. Jediné, co se na mě hýbalo, byly oči. Prostě jsem zcepeněla. Možná proto jsem měla takovou kliku (mě milovaly klíšťata) a pro vosy jsem byla nezajímavá. Spousta dětí byla dost doštípaná, než se ty pruhovaný potvory trochu uklidnily. Od té doby, si dávám na vosy majzla. Jak je vidím, přestávám se hýbat. Úplně.

Ale ty maliny, ty bych si zase někdy dala. A klidně bych strpěla i nějakou tu veš, když by mi babička upracovanou, ale něžnou rukou, vyčesávala ty mrchy z vlasů a já bych byla zase opřená zádama o její měkká kolena**...

*

**mojí babičce kolena velmi silně natékala. Mazala je kafrem. Pro mě kafr = to, jak voněla babička.

*

Autor: Jana Slaninová | úterý 12.2.2019 20:26 | karma článku: 29.72 | přečteno: 998x

Další články blogera

Jana Slaninová

Stříbrné pupeční šňůry aneb V zajetí mobilních spárů

Kdysi se rodiče museli spolehnout na slovo svého potomka, že bude doma v určitý čas. Když nebyl, většinou byla odměna jistá "pětadvacet na dvě půlky". Doba (z)mobilizovaná, je tak trochu hysterická.

21.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 22.65 | Přečteno: 470 | Diskuse

Jana Slaninová

Něžnosti hřbitovní (blog lehce morbidní)

"Ta holka vedle, je fakt pěkná kost. Taková fajn zelenkavá plíseň na holeních. Když se na mě podívá, z každýho přepůvabnýho očního důlku, jí koukají červíci. A ten úsměv, když se jí mezi zuby usadí troška hlíny."

20.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jana Slaninová

Žrádloblog: Dýňoráky

Muž můj změnil ze dne na den stravu. Za dva měsíce sundal osm kilo. Poněvadž jsem magor experimentátor, nevadí mi učit se vařit jinak.

19.2.2019 v 19:35 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 968 | Diskuse

Jana Slaninová

Proč sádlo milovati lze

Sádlo jest esencí přírody. Kromě chuti, vůně a konzistence před a po (vyškvaření), má léčivých účinkův. Pokud se člověk dostane do stavu zajizvení, tlaková masáž sádlem, jest pravým požehnáním.

18.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 34.72 | Přečteno: 1073 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 26.61 | Přečteno: 463 | Diskuse

Pavel Hruban

Hráli jsme vám a vy jste netancovali

"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.

22.2.2019 v 12:12 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 311 | Diskuse

Libuše Palková

Biafra a my

Nevím kolik z vás tuší kde je Biafra a co to vlastně je. Stručně řečeno, Republika Biafra byl státní útvar existující v letech 1967 -1970 na jihovýchodě Nigérie potlačený federálními jednotkami. A jaké to má spojení s námi Čechy?

22.2.2019 v 11:02 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 534 |

Bohumila Truhlářová

Za nabídku pomoci obětem sexuálního zneužití duchovními vyhazov z práce

Muž byl vyhozen z funkce církevního soudce – a jeho provinění je vskutku do nebe volající: chtěl pomáhat obětem sexuálního zneužití duchovními.

22.2.2019 v 10:45 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 276 | Diskuse

Marek Valiček

Čekáte na mě? Tak pojďte, udělám vás oba najednou.

Reklamoval jsem u České pošty moje peníze. Poslaná suma měla dorazit do tří dnů na místo určení, ale i po deseti dnech peníze někde trajdaj. Přesto poště srdečně děkuji za vzniklé (ne)příjmenosti.

22.2.2019 v 10:28 | Karma článku: 36.16 | Přečteno: 1412 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 24.96 Průměrná čtenost 919

JSEM...

...prostoduchá, nudná a píšu blbiny :)

..................................................

Můj muž Milan Slanina (nejen) fotí

..................................................

Nejoblíbenější kapela:

Horofolková skupina Past z Plzně

...................................................

některá tučně označená slova v textu, jsou "klikací :)

Kontaktní e-mail: slaninovatea@gmail.com 

...................................................

Občas v psaní budu pauzírovat, když nebudu mít náladu se sdílet... 

*******

 

 

Najdete na iDNES.cz