Tajemný život slečny Vočičkové

14. 03. 2019 21:05:00
Paní Málková a Bálková, jsou důchodkyně a taky sousedky z pavlačáku. Scházejí se vždycky po snídani na pavlači, kde mají stoleček, stará prodřená křesla, pod sedinkami nové deky od "ťongů" a pijí kafé z melty.

*

Vědí na chlup přesně co, kdo, kdy, kam a s kým.

Když totiž nepijí kafé na pavlači, šmírují během vaření, kde se co šustne. Mají ve čtyřpatrovém pavlačáku výhodnou pozici, protože jejich byty spolu sousedí ve druhém patře přímo naproti vchodu.

Ty dámy, jsou nerozlučná dvojka a neunikne jim ani myš.

No, ani myš...

Uniká jim slečna Vočičková, která bydlí v podkroví a má k bydlení terasu. Ta terasa Bálkové a Málkové pije krev. Taky by rády nějakou terasu. A velký podkrovní byt. Víc by chtěly vědět i o slečně Vočičkové, která pokud náhodou viditelně projde domem, je to malá událost.

Slečna Marie Vočičková totiž nosí zásadně kvalitní anglické kostýmy, na špičce nosu posazené lenonky, vlasy ve vzorném drdolu, na levém lokti zavěšenou koženou aktovku a v pravé ruce deštník s dlouhou rukojetí, který zároveň používá jako špacírštok.

Nákupy si nechává vozit rozvážkovou službou, prádlo posílá do prádelny a to je asi tak všechno, čeho se Bálková s Málkovou dopátraly od doby, co se slečna Vočičková nastěhovala. Stěhování probíhalo v tichosti o víkendu, kdy pozorné paní pavlačnické, byly zaměstnány rodinnými návštěvami a na šmírovačku jim nezbývalo času.

To bylo pro obě "vyšetřovatelky" proklatě mrzuté.

Nešlo jim do hlavy, co ta slečna (že není vdaná, zjistily od poštmistrový s důrazným pšššššt!) vlastně dělá. Co jí dovoluje žít si na vysoké noze, v podkroví s "klimoškou", oleandry a palmami v hliněných hydroponických nádobách (říkala Košíková z přízemí, když pozorovala stěhováky).

Slečna Vočičková nebyla dnešní. Přesně věděla kam se stěhuje a co nechce o sobě dát celému baráku vědět. Málkových a Bálkových znala ze soudních pří až příliš mnoho. Už byla v soudcovském důchodu a titul JUDr. neuváděla ani na vizitkách.

Majka Vlněná

Adresa TamaTam 001

Takto spisovatelka detektivních románů

Měla ze své přebohaté praxe mnoho materiálu pro své povídkové knihy a jelikož ještě měla vytříbený smysl pro humor (až lehce absurdní), měla každý svůj román předem zálohově vyplacen a gáže, která jí plynula z výsluhy, to vše z ní činilo nadmíru svobodnou bytost.

Když chtěla, mohl její románový hrdina (stvořila detektiva Očička) upadnout v podezření, že zločiny rafinovaně páchá sám, aby se na konci každé epizody ukázalo, že pachatelem byly (větsinou) nenápadné dámy tvářící se jako vyrovnané osoby pokročilejšího středního věku. Takové milé "babči", jak ráda uváděla na pravou míru M.V., která psala pod pseudonymem Majka Vlněná.

Však Bálková i Málková, měly její romány v knihovnách a každý pátek, kdy vycházel v novinách "Inteligentní Noviny Dnešek" fejeton Majky Vlněné, se dohadovaly, jak asi bude příběh detektiva Očička pokračovat a jestli

"Ho zabásnou, kluka podobnýho brickýmu dedektívu Dalgliseshovi. Takovej sympaťák a furt podezřelej! To sou nervy, pani, že jó?!"

Majka Vlněná, tedy slečna Vočičková, sedávala u psaní na terase mezi oleandry a palmami. Archaický psací stroj byl bezvadně udržovaný, jen "er" na něm občas zadrhávalo a otisklo se ne příliš zřetelně. Vzhledem k tomu, že zvuk se nesnášel dolů k dvěma "detektivním" osobám, samotné psaní bylo nezřetelné.

Ovšem z nitra pavlačového dvora, se od posezení M+B vznášely (zcela zřetelně) různé útržky hovorů, které se slečně Vočičkové velmi hodily do románů, ve kterých hrály prim zločinné postarší dámy.

M+B, si každý pátek notovaly, jak se ta Majka Vlněná vyzná...

"Jako by tu žila s námi, paní Bálková." řekla jednoho ne příliš jasného dne paní Málková a nalila sklenku domácí (krajně podezřelé) griotky sobě a své sousedce Bálkové.

*

Autor: Jana Slaninová | čtvrtek 14.3.2019 21:05 | karma článku: 22.78 | přečteno: 740x

Další články blogera

Jana Slaninová

Prskavá píseň bůčku a symfonie vůní

Zavřený v remosce, nasolený, okořeněný, s láskou vložený. Zapnutý čudél k vysokým teplotám směřující. Zprvu jen vlažný zdá se.

20.3.2019 v 19:26 | Karma článku: 21.49 | Přečteno: 471 | Diskuse

Jana Slaninová

Když nemáš nikoho, kdo by tě sevřel v náručí, musíš to udělat sám

Noci s rudýma očima, oteklé sliznice v nose nutí dýchat ústy. Vzlyky otřásají tělem, přechází do zimnice. Drkotání zubů, přerývaný dech a další a další vlny pláče. Touha zmizet, nebýt. Nenadálé uvědomění vlastních paží na ramenou.

18.3.2019 v 21:13 | Karma článku: 21.02 | Přečteno: 639 | Diskuse

Jana Slaninová

Jaký má být ideální prezidentský kandidát

Líbí se všem bez ohledu na gender, barevnou odlišnost či orientaci. Je krásný/á, inteligentní, vzdělaný/á, má za sebou výraznou stopu ve veřejném dění, zejména na poli komunikace (a nemíním polní práce ani silniční).

18.3.2019 v 9:45 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 386 | Diskuse

Jana Slaninová

Původ nesnášenlivosti mezi muži a ženami konečně odhalen! aneb Holky to chtějí taky

Ne nadarmo se říká, že kluci zůstávají kluky až do poslední chvíle svého života. Aby si kluci mohli hrát, vymýšlejí si originální hračky a čím starší kluk je, tím zajímavější hračky si vytváří neb pořizuje. Holky to chtějí taky!

16.3.2019 v 18:00 | Karma článku: 22.91 | Přečteno: 707 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

Žalm 66.6

Jak říká klasik, nevěřte ničemu co týden krvácí a neumře. Víte co tím myslím........................

21.3.2019 v 6:57 | Karma článku: 4.97 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jiří Němčík

Ferrari

Když jsem byl malej, všechno bylo jednoduchý. Přátelství na život a na smrt vznikaly během vteřin. Ta jednoduchost a přirozenost mě do smrti nepřestane fascinovat.

20.3.2019 v 2:53 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jiří Němčík

Díky babičko

Někdy vzpomínám na svou babičku, jako na určitej druh ochrannýho božstva. Ochrannýho božstva před rodiči, který (pochopitelně) byli taky mými bohy.

19.3.2019 v 3:04 | Karma článku: 20.73 | Přečteno: 336 | Diskuse

Liběna Hachová

Vlasy

Kdo má tmavé, odbarvuje, kdo má světlé, barví, kdo má kudrnaté, žehlí, kdo má rovné, natáčí... Však to znáte.

17.3.2019 v 21:43 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jakub Kouřil

Bongo

Uběhl jsem tisíc metrů stylem Bongo. Tuhle metu jsem měl trvale před očima, ať už byl den nebo noc, jaro nebo zima. Běhával jsem kdykoliv jsem měl chvilku a mohl jsem trénovat prakticky kdekoliv. Dnes jsem běžel téměř sedmnáct hod

17.3.2019 v 14:25 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 881

JSEM...

..................................................

Můj muž Milan Slanina (nejen) fotí

..................................................

Nejoblíbenější kapela:

Horofolková skupina Past z Plzně

...................................................

některá tučně označená slova v textu, jsou "klikací :)

Kontaktní e-mail: slaninovatea@gmail.com 

...................................................

 

 

Najdete na iDNES.cz